Po stopách bloggera | Kréta - Červenec 2015

Vítejte knihomolové (a jiná podivná stvoření)!

Na začátku prázdnin jsem měla tu čest a letěla jsem na Krétu. Byla to moje druhá letecká dovolená, takže jsem v letadle pořád trochu šílela. Ale když jsem tak sledovala mojí starší sestru, tak jsem na tom nebyla až tak špatně, naopak jsem ji musela uklidňovat. Ale naše cesta začala ještě o pár hodin dříve, pojďme se na to podívat. 

Menší upozornění: Článek bude asi pořádně dlouhý a plný fotek!

26. 6. 2015 - Den vysvědčení. Do školy jsem přišla v 9 hodin. V 10 už jsem měla nastupovat do auta a odjet domů, následně nejpozději v 11 hodin vyrazit na letiště. Ani nevíte jak jsem byla nervózní. Náš třídní má totiž tendenci být strašně pomalý, většinou má všechno rozfázované, takže to trvá 3x tak déle. Ovšem ten den se stalo něco nečekaného a já to stihla! Sice jsem si málem užmoulala prsty, ale stihli jsme si rozdat vysvědčení, fotky, dokonce si od nás i vzal klíčky od skříňky. Prošli jsme si i požárním poplachem (víc zdržování už být prostě nemohlo!) Něco málo po desáté jsem už ale
seděla v autě a jela domů, dobalili jsme pár posledních věcí a ve spěchu vyjeli na letiště v Lipsku. Jeli jsme totiž přes německou cestovku - no nebudu vám lhát, bylo to hlavně kvůli penězům, cesta vyšla asi o polovinu levněji, než kdyby to bylo přes českou cestovku.

Mimochodem měli jsme čtyři kufry a cestovali jsme čtyři, přesto taťku skoro nešlo vystát, protože nám pořád nadával, že toho máme strašně moc. Přestal až když uviděl, že ostatní cestující měli stejný počet kufrů (a někteří i víc) na osobu. Cesta na letiště proběhla v pořádku, chvíli jsem si v autě četla, chvíli jsem poslouchala písničky a chvíli jen tak koukala z okna a představovala si, že jsem celebrita na nějakém koncertu. Asi za 3 hodiny jsme dorazili do Lipska, zjistili jsme si odkud nám to letí, za jak dlouho atd. Tentokrát to proběhlo bez jakéhokoliv zpoždění, za což jsem byla nesmírně ráda, protože minulé 10ti hodinové čekání na letišti bych si opravdu zopakovat nechtěla. 

Teď taková trochu random fotka - prostě mi přišlo vtipné, že
Mateřídouška je slovensky Materina Dúška. Dobře, teď zpátky k cestě.

Letěli jsme Condorem a letadlo bylo skvělé a hlavně - a to je opravdu důležité- pohodlné. Zase jsme seděli u křídla - když jsme letěli minule tak obě cesty také. 

...nakonec se ukázalo, že poletíme tímhle
 menším.

Původně jsem si myslela, že poletíme
tímto letadlem...

#ctuvletadle

První pohled na Krétu :3

Po tom, co jsme přilétli nám čekalo čekání (:D) na kufry a tichá panika, když pořád ještě nepřijížděly. Naštěstí nakonec dorazily. O chvíli později jsme však museli najít autobus se kterým jsme se měli dostat do apartmánu v Málii, to středisko se jmenovalo Sunset. Jelikož jsme přijeli asi v 11 večer a byli všichni unavení, tak jsme si šli lehnout.
Pár následujících dnů jsme se tak nějak váleli na pláži a nic moc nedělali. Škoda, že se tam moc nedalo koupat, protože když jste vkročili do vody smetla vás vlna. 

Takhle to moc nevypadá, ale byly tam opravdu docela velké vlny,
několikrát za pobyt museli dát červenou vlajku.

Já na pláži samozřejmě četla :3

Asi třetí den jsme se vydali do nedalekého Palace of Malia, ve kterém jsme nafotili spoustu fotek, ovšem použitelných (tzn. nerozmazaných, neoříznutých a bez členů mé rodiny) bylo jen pár, tak vám sem dám alespoň ty. Palace of Malia je třetí největší mínojský palác na Krétě, byl postaven okolo roku 1900 před Kristem. Kolem roku 1500 zanikl kvůli katastrofě. Jeho vykopávky byly objeveny až ve 20. století. Moc se omlouvám, že k fotkám nebudou popisky, ale nikam jsem si nezapsala jak se jednotlivá křídla jmenovala.

 

Právě koukáte na nějakou velmi zajímavou díru v zemi.
Poslední dobou mi přijde, že lidé opravdu hází mince do každé díry, kterou spatři.

Dalších pár dní jsme zase jen tak lenošili. Náš den probíhal asi takto: Probudili jsme se, dali si snídani, šli jsme na pláž, šli jsme uvařit, dali jsme si oběd, šli jsme na pláž, dali jsme si večeři a nakonec jsme se šli projít po městě nebo po pláži. A samozřejmě jsme šli spát. V průběhu dne jsme také šli na nákup. A teď tu máme zase takové random obrázky, protože koukejte jaká Orea jsem tam našla! Málem jsem si je koupila.

Nějaký ten 6. den pobytu jsme se vydali do hlavního města Kréty - Heraklionu. Jeli jsme hromadnou dopravou, protože nám bylo řečeno, že to vyjde levněji než kdybychom si půjčili auto. Cesta do Heraklionu stála pro všechny 15€ a potom dalších 6€ do Knóssu. Dalších 6€ zpět do Heraklionu. A 15€ zpátky do Malie. Takže to vyšlo na nějakých 42€. Půjčka auta na jeden den by stála 40€. Samozřejmě by se musel připočítat nějaký benzin, ale zase cesta autem by byla určitě pohodlnější. Ale vrátíme se zase o kousek zpět. Jak jsem řekla byli jsme v Knóssu, všichni určitě víme, že je to další mínojský palác, takže se můžeme rovnou vrhnout na fotky! :)

Knóssos je známý nejen svou velikostí, ale také pro své fresky. 

Na další fotce je světoznámý chlapík pouze ve spodním prádle - dámy pojďte se pokochat! Kamkoliv jsme šli, tak tam tenhle chlapík byl. Název fresky je Princ s liliovou korunou.

 

Když jsme byli v Palace of Malia tak jsem si všimla, že je v něm spoustu váz. A v Knóssu jich taky pár bylo. Tak jsem z toho udělala takovou menší koláž :)

Potom jsme museli zpátky do Heraklionu, kde mají takový hezký přístav :)

A další zastávkou je CretAquarium! Odtud mám asi nejvíc fotek. Překvapilo mě, že u ryb byly i české popisky. Snažila jsem se si jména ryb zapisovat, takže to budete mít i s komentářem.

Ehm těch lidí si nevšímejte. Snažila jsem se to
vyfotit bez lidí, ale pořád tam někdo chodil!

Právě se koukáte na cípala hlavatého.

Takový menší prototyp žraloka :D

Na této a dalších dvou fotkách můžete vidět asi 2.5 metrového žraloka písečného

Zde vidíte malou roztomilou medúzku ^_^

Pokud sena fotku dobře podíváte a třeba si ji zvětšíte tak možná
spatříte mořské koníky.

Teď tu mám dvě rybky s nosy, ale bohužel nevím jak se jmenují :( Moc se omlouvám.

Možná si to už někdo nepamatujete, ale tahle rybka byla taky
v Hledá se Nemo. Jmenoval se tam Gill, ale jinak je to Moorish idol.
 Já prostě nemůžu najít české názvy :(

Doris! Jinak anglický název této rybky je Blue tang - latinsky Paracanthurus hepatus. Ale česky jsem to prostě nenašla! :(

Další dny už jsme se opravdu jen váleli a užívali si posledních dnů sluníčka. Dělali jsme nějaké rodinné fotky na památku, vždyť to znáte. Ale já vždycky když se mám tvářit normálně tak se mi chce smát. Takže po vyfocení fotky se stane to, co vidíte na fotce. A ne, že se mi budete smát!
Poslední den jsme šli ještě dopoledne k moři, zašli jsme si na oběd a dobalovali. Potom si pro nás přijel autobus a odvezl nás na letiště. Opět letadlo nemělo zpoždění a opět jsme seděli na křídle.
Domů jsme dorazili asi v 1 hodinu ráno a všichni jsme odpadli. Hlavně taťka, který musel odřídit ještě tu cestu domů. 

Vaše Literátorka :)