Jak se klepu u obrazovky, aneb když zkouším nové články

Ahoj!
Dneska tu mám zase trošku netradiční článek! :)

Vážně se mě neptejte proč sem dávat fotku nosorožce,
 který je převlečený za meloun.
Ale obojí mám ráda tak proč ne že?

Nedávno jsem publikovala článek, který je na mém blogu trochu nezvyklý a to bylo nějaké zamyšlení. Dřív už jsem několikrát přemýšlela jestli vůbec takové články chci psát, jestli chci vyvolávat nějakou diskuzi, která bude proti mě atd. Zároveň jsem se ale chtěla k něčemu vyjádřit nebo mě něco zaujalo a já se prostě musela podělit. Ale nesmělo to být nic vážného, protože se chci u článku vyblbnout, ne deprimovat. Opravdu dlouho jsem přemýšlela o tom, jestli ho mám vydat nebo ne, protože bych i docela chtěla blog posunout trošku jinam. Jednou za čas by se zde objevil nějaký článek netýkající se knih, třeba něco trochu osobního a tyto články by se prostě nakombinovaly s knižními články. 

Ale říkala jsem si jestli mě nepošlete ... no, někam. Protože to nebylo zamyšlení nad nějakou normální věcí, ale nad uhýbáním lidí a mělo to působit spíš jen jako takové zpestření. A teď už se dokonce dostávám k jádru celého tohoto článku. A tím jsou nervy nad tím jestli se vám článek bude nakonec líbit nebo ne. Protože zároveň píšu blog kvůli sobě, ale také jsou tu lidé, kteří to mé vylézání čtou. Den, kdy jsem psala to zamyšlení byl takový odlehčenější a tak jsem se najednou rozhodla, že ho prostě vydám. Potom jsem ještě další asi 3 hodiny seděla nad počítačem a každých 10 minut jsem sledovala a kontrolovala jestli mi někdo článek neokomentoval. Ale nikdo nic, čímž si na vás nijak nestěžuji, tak to neberte! Jen jsem prostě nevěděla ani jestli vám tyto články vadí nebo jestli je vám to jedno a nebo jste se u něj třeba pobavili. Naštěstí druhý den se tam ten komentář objevil a dokonce ani nebyl negativní, tak jsem si oddechla, protože jinak bych asi celý příspěvek smazala.

Myslím si, že to zná skoro každý bloger. Chvíli, kdy se rozhodnete napsat nějaký článek nebo stačí když máte strašně skvělou (nebo naopak špatnou) náladu a to se projeví na stylu vašeho psaní a vy si říkáte, že se lidem třeba nebude líbit tahle vaše stránka. Ale většinou jsou to úplně zbytečné obavy. Vždy se najde nějaká hodná duše, která vám sdělí, že můžete psát v jakékoliv náladě, že ho všechny druhy článků baví a že jste skvělý. Protože jednou za čas je opravdu velmi příjemné to slyšet a neuškodí to. Vidím, že jsem se zase dostala někam úplně jinam, ale to vůbec nevadí. 

Tento článek bylo vlastně takové zamyšlení o zamyšlení.