Každý konec je nový začátek | 9+1 nej animáků

Ahojte!

Někdo je tu možná poprvé, někdo tu byl poprvé před rokem, někdo před pár měsíci. Dřív jsem na blog přidávala celkem často, neříkám, že pravidelně, na pravidelnost mě moc neužije, i když se někdy opravdu snažím. Na konci října se tu objevil recept na buchtu v hrníčku a od té doby nic. Nebudu vám tu nalhávat, že jsem celé ty měsíce dělala nějaké smyslné věci, které by mě v životě posunuly někam dál. Dokonce jsem ani moc nečetla. Seděla jsem v pokoji a poslouchala písničky, někdy šla běhat, přečetla jsem 5 stránek a knížku odložila. Tak nějak nic mě nebavilo. Ale upřímně - blog mi chybí. 

Pozadí na ploše mého notebooku :3 ... s článkem nemá absolutně nic společného, ale je skvělé.

Pořád jsem čekala na nějaké osvícení, nápad na nějaký skvělý článek, kterým bych se zařadila zpět mezi blogery. Ale teď jsem si uvědomila, že skoro žádný z článků, co se tu objevil není nějaký skvělý nápad, nic světoborného, už od začátku to byl můj blog, o mých maličkostech, mých názorech. Moje články nikdy nebyly dokonalé ani úžasné, ale byly moje a na tom jediném mi dřív záleželo.

Takže žádný konec. Možná, že udělám pár změň třeba v designu, možná že nebudu psát jenom o knížkách, možná že budu psát jenom o knížkách, kdoví. Komu se to nebude líbit - nikoho nenutím mé články číst, ale třeba se najde i někdo, koho to bavit bude (což by bylo super).  aby dnešní článek nebyl jenom o tom jak články nebyly. Někdy v blízké době se určitě můžete těšit na recenzi na Všechno úplně všechno (mimochodem skvělá knížka! :3) a možná nějaké další recenze, ale všechno se dozvíte. Chtěla bych udělat bookshelf tour, protože se mi doma nashromáždilo docela dost nových knížek o kterých jsem na blogu ještě nemluvila nepsala.

Protože období Vánoc je čas, kdy všichni (dobře, najdou se výjimky, ale ty jsou vždycky, tak proč je nezanedbat :D) sedíme u televizních obrazovek a koukáme na pohádky, tak jsem se rozhodla dám vám třeba nějaké tipy na skvělé pohádky které určitě všichni znáte a už jste je viděli! Moje srdcovka, pohádka všech pohádek, kterou jsem viděla asi milionkrát - Lví král. Kdykoliv na něj koukám brečím ve stejných místech, směju se stejným vtipům, ale pořád mě to baví! Písničky už umím nazpaměť snad i v angličtině, ne jenom v češtině. Další pohádky už nejsou nějak seřazeny, ale všechny mám moc ráda. Z těch starších je to třeba Bambi, Sněhurka a sedm trpaslíků nebo třeba Doba ledová (ten první díl už je taky celkem starý) . Sněhurku a Bambiho máme ještě na kazetě, bohužel už je ale nemáme kde pustit. Tyhle dvě pohádky jsem taky sledovala pořád, u obou jsem se docela bála, u Sněhurky o trochu víc než u Bambiho. 

Moc ráda jsem měla taky pohádku Hledá se Nemo, nedávno jsem ji viděla znovu a i u ní jsem brečela (u mě to ale vážně nic neznamená, brečím u všeho). Kdo se těší na Hledá se Dori?? Protože já se na ní určitě chystám do kina! :3 Potom mám ráda takové ty princeznovské pohádky jako je Na vlásku, Princezna a žabák nebo Frozen. Všechny se mi líbí kvůli písničkám. Mám strašně ráda písničky v pohádkách, přijde mi že tu pohádku krásně oživí. Můžu si jí pořád připomínat, protože asi těžko bych si začala jen tak odříkávat nějaké repliky, ale písničku si pobroukávám klidně celý den. Další tu mám Velkou šestku, která se mi líbila od začátku až do konce. Baymax a Hiro byli skvělá dvojka. Musím se na to někdy podívat znovu! A poslední pohádkou je Vzhůru do oblak. Řekněte - kdo nemá rád Vzhůru do oblak? Skvělý příběh, vtipy kterým se vždy alespoň usměji, když už nevybuchnu smíchy. 

Na závěr bych chtěla moc poděkovat všem co vydrželi těch pár týdnů (dobře tak měsíců) a zůstali věrní čtenáři, VŠICHNI JSTE SKVĚLÍ!!! Miluju vás! Možná že vás za nějaký čas čeká malá (nebo klidně i velká, uvidím jak na tom budu) soutěž, tak nebudu naštvaná pokud mě budete sledovat i dál! :)) Mějte se krásně, užívejte prázdniny a vy co nemáte prázdniny tak si něčím zpříjemněte dny (noci) v práci,
Vaše Literátorka :3

První pokus o buchtu v hrníčku

Ahoj!
Dneska ráno jsem se probudila a měla jsem strašnou chuť udělat si buchtu v hrníčku. Našla jsem si recept, vzala foťák a rozhodla se, že vám recept přetlumočím a přidám k tomu fotky :) Buchta je hotová během chvilky, mně to trvalo trochu déle, protože jsem fotila, ale vy to určitě zvládnete během 10 minut. 

Chocolate book tag! *aneb jak se neumím rozhodovat*

Ahojte!
Dnes jsem tu zase po dlouhé době s novým článkem a bude to Chocolate book tag, do kterého mě zatagovala WeRonnie z blogu Story of one dreamer, za což jí moc děkuji ^^. Proč nebyly články vám asi nedokážu vysvětlit, protože to vlastně ani tak moc vysvětlení nemá. Psát blog jsem začala kvůli tomu, že jsem se potřebovala vypsat. A když jsem najednou přestala mít potřebu vypsat si své emocemi přetékající (ale to až teď) srdíčko, tak jsem prostě články nepsala. Beru to jako takovou očistnou kúru. Ale i očistná kúra musí někdy skončit a tak jsem tady. Doufám, že vás mé články budou bavit, alespoň stejně jako předtím a že do našeho malého hnízdečka třeba přibude pár nových členů. A teď už můžeme přejít rovnou k tagu! :)

1. Hořká čokoláda - kniha, která pojednává o temném tématu
Protože jsem velmi (velmi!) nerozhodný člověk, kterému dělá problém vybrat si čokoládový nebo jahodový donut, budu muset vždy vybrat první knihu, co mě k danému tématu napadne. A první knížka, co mě napadla byla V šedých tónech. Celá knížka pojednává o osudu litevské rodiny, která byla za 2. světové války poslána do pracovních táborů, postupně se vlastně dostanou až na Sibiř, kde žijí přežívají v podmínkách, které jsem si dříve snad ani nedokázala představit. Temnota vás celou knížkou pronásleduje jako stín a ustupuje jen v romantických scénách, kterých je zde jen poskrovnu.

Asi takhle jsem vypadala při čtení knížky.
#somuchfeelings!

2. Bílá čokoláda - kniha která je milá, pozitivní nebo humorná
Tady to asi bude knížka Fangirl, kterou jsem četla ke konci prázdnin. Knížka je z pohledu osmnáctileté Cath, která se svým jednovaječným dvojčetem Wren nastoupí na vysokou školu. Wren je na školu celá natěšená, zato Cath si žije ve vlastním světě, vlastně ve světě Simona Snowa. Série Simon Snow je o mladém sirotkovi Simonovi, kterého přijmou na školu magických umění. A Cath se do tohoto příběhu úplně zbláznila a začala k ní psát fanfikci. Při čtení jsem se smála hlavně tomu jak jsem se v hlavní hrdince viděla. Celou jsem ji přečetla za dva dny a její čtení jsem si moc užila. Jediné co mě úplně neohromilo byly části série Simona Snowa. Takový Harry Potter přes kopírák. Nejzajímavější je ale to, že mě víc bavila Cathina fanfikce, než ukázky z originální série.

3. Mléčná čokoláda - hodně známá kniha, kterou jsem ještě nečetla
První co mě napadlo byly Letopisy Narnie. A hned potom jsem si uvědomila, že jsem ještě nečetla Harryho Pottera. Yep. Teď čekám, že mě zaživa stáhnete z kůže. Vlastně mám pocit, že jsem někdy v pravěku četla Kámen mudrců, ale vůbec si nejsem jistá jestli jsem ho dočetla. S Harrym si ještě asi chvíli počkám a přečtu si naráz celou sérii v originále. A zpátky k Letopisům Narnie. Na tuhle sérii se chystám už hodně dlouho. Vždycky, když okolo ní procházím v knihovně rozmýšlím se jestli si ji tentokrát už vezmu nebo ne. A nějak se vždycky rozhodnu pro "tak třeba příště".

Když někomu řeknu, že jsem ještě nečetla Harryho Pottera.

4. Čokoláda s karamelovou náplní - kniha u které jsem si připadala celá ulepená, jak byla sladká
Tady jsem ani skoro nemusela přemýšlet, protože jsem moc vyloženě romanťáren nečetla. A nejsladší z nejsladších je knížka Danteho holka. Mám pocit, že už v její recenzi jsem psala, že to byl neuvěřitelně sladký příběh. I když se autorka pokoušela o nějakou tu akci, stejně to nakonec skončilo nějakým romantickým gestem. Ještě ke všemu se děj odehrává na ostrově, hlavní hrdina je nesmírně krásný, má dokonalé tělo, opálení, oči, vlasy, je nechutně bohatý a k tomu všemu v podstatě bydlí v paláci. Kdo by se do něj nezamiloval že :D

5. Kit Kat - kniha, která pro mě byla milým překvapením
Těch knížek je samozřejmě více než jedna, ale budu se řídit tím, co jsem řekla hned na začátku, takže sem napíšu první knížku, co mě napadla a tou je Ten, kdo stojí v koutě. Vůbec jsem nečekala, že mě to tak chytne. Skoro celou jsem ji přečetla během jedné cesty do Prahy (tzn. tam i zpět). Doteď jsem nebyla schopná na ni napsat recenzi, protože kdykoliv o ní začnu mluvit neumím dát dohromady 3 věty, které by příběh nějak vystihovaly (#somuchfeelings again). Tato knížka je krásným příkladem toho, že podle obalu se prostě nesoudí! ;)

6. Snickers - kniha, ze které šílím!
Proč zrovna Snickers?! Ty moc nemusím :P. Nejvíc šílím z knížky Winter, posledního dílu Měsíčních kronik. A víte proč? Protože ještě nevyšla! A já prostě musím zjistit jak to všechno skončí! Když jsem dočetla Cress (3. díl Měsíčních kronik) myslela jsem, že v ten okamžik prostě umřu zvědavostí. Teď už to trochu zvládám, ale vždycky jednou za čas si alespoň na chvilku potřebuji čichnout k Cinder (1. díl Měsíčních kronik). Kdo se pročetl Měsíčními kronikami tam kam já tak asi chápe, proč tak potřebuji další díl.

Takhle nějak jsem vypadala, když jsem zjistila, že
 jsem právě dočetla poslední stránku.
Věřte, že u toho byste být nechtěli.

7. Horká čokoláda se šlehačkou a marshmallows - kniha, kterou bych doporučila jako oddechové čtení
Tak nad tím se musím zamyslet. Moc oddychových knížek jsem ještě nepřečetla, určitě u mě převládají ty akční, vlastně hlavně YA, ale třeba z toho vyrostu. Určitě bych doporučila knihu Dárce od Lois Lowry. Knížka není moc dlouhá, má asi 200 stránek, hlavní hrdina je celkem sympaťák. Při čtení vás autorka donutí zamyslet se a to bez nějakého nátlaku. Takže za mě určitě Dárce. :)

8. Bonboniéra - série, která obsahuje kousek z každé oblasti a zaujme hodně čtenářů
Hahaha, moc vtipné. To jakože já mám vybrat nějakou knížku, co zaujme hodně čtenářů?! Tak tohle bude hodně na dlouho. Mohla bych klidně říct Harryho Pottera, protože ten si našel na miliony čtenářů a čtenářek. Jenže to by bylo takové divné, když jsem ho nečetla ne? Možná... možná! Jo, to bude ono. Myslím si, že hodně čtenář by mohla zaujmout série Monument 14. Přijde mi, že na to jak se mi série líbila má docela málo čtenářů.

A to už by pro dnešní článek bylo skoro všechno. Teď už zbývá jen jedno a to zatagovat někoho dalšího! Kdokoliv kdo si přečte tento článek u bude chtít tag udělat, tak ať ho udělá! :)
 Budu moc ráda, když na mém blogu zanecháte komentář a to jak negativní, tak pozitivní :)
Mějte se krásně,
vaše LiTerka :)

Recenze Měsíční kroniky: Scarlet

Měsíční kroniky: Scarlet (Lunar Chronicles: Scarlett)
Marissa Meyer
Překlad: Jana Zejmanová, Petra Babuláková
Anotace: Když byla Scarlet Benoitová malá, opustili ji oba rodiče a byla poslána na vychovávání k babičce. Nyní je jí osmnáct a je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jedinou blízkou bytostí na světě.
Až do dne, kdy babička náhle zmizí a Scarletin život se obrátí vzhůru nohama. Číst dál...
Vazba: brožovaná (paperback)
Počet stran: 456
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Egmont

Recenze může obsahovat spoilery k prvnímu dílu, ale budu se je snažit zredukovat, takže se nemusíte obávat, že byste se dozvěděli něco převratného.

Poté, co se Cinder, naše kyborgská verze Popelky, znemožnila na plese, je uvržena do Novopekingského vězení. Ale stráž nepočítala s její novou kyborgskou rukou, díky které je pro ni útěk celkem hračka. Jen kdyby se o jednu celu nespletla. Místo cesty ven ji čeká akorát seznámení s lupičem Carswellem Thornem. Jak se zdá, Thorne byl docela úspěšný a Cinder zjišťuje, že má nedaleko ukrytou (samozřejmě kradenou) loď. S lodí by byla situace mnohem jednodušší a tak uprchnou společně. Mezitím je Cinder zas a znovu znemožňována snad ve všech vysíláních Pozemské Unie. Záběry z kamery na plese jsou pouštěny pořád dokola a skoro všude, dokonce i v jedné vesničce nedaleko Paříže.

Scarlet Benoitová má pocit, že by se měla nebohé dívky zastat, vždyť ji zcela jistě čeká poprava, tak proč by ji lidé měli ještě ponižovat. Scarlet se hned stane středem pozornosti a vypadá to, že se strhne rvačka. A tady na scénu přichází Vlk, zápasník se zvláštní slabostí pro rajčata a dívky se zastane. A taky při tom zvládne pár lidí skoro přizabít. Pár dní na to se dívka vydává společně s Vlkem do Paříže, aby našla svou nezvěstnou babičku. Babička pro ni byla vším a Scarlet by nedokázala snést, že je nadobro pryč. Babičce říkala všechno a ona zase říkala všechno jí... alespoň to si doteď Scarlet myslela.

Obdivuji Marissu Meyer, že dokázala přenést takový příběh na lidské postavy, i když všechny nebyly vlastně tak úplně lidské. Obdivuji ji i za to jak dokáže vykouzlit tak čtivý a napínavý příběh z obyčejné pohádky. A v neposlední řadě jak skvěle dokáže napsat něco, co do sebe tak zapadá. Každá část příběhu, i když se vám třeba zdá nepodstatná nakonec zapadne do jedné veliké skládačku. Všechny postavy jsou vzájemně propojeny. Autorka to před vámi celou dobu tají a když to na vás vyplivne, tak kroutíte hlavou nad tím jak to dává smysl. Autorka uměla správně načasovat změnu pohledu postav, možná bych byla radši, kdyby tam bylo více pasáží z pohledu prince Kaie, protože jeho části jsem doslova hltala. Miluji jeho přemýšlení a to jak hned Cinder nezatratil.

Po dočtení prvního dílu Měsíčních kronik jsem se nemohla dočkat až si Scarlet přečtu a ještě ten den jsem chtěla běžet do knihovny. Ale jakmile jsem si knížku půjčila, nadšení nějak vyprchalo a mně se najednou do těch 400 stránek nechtělo. Mezitím jsem četla jiné knížky a do Scarlet se mi chtělo čím dál méně. To ale byla chyba. Jakmile jsem překonala prvních 50 stránek, knížku jsem nemohla odložit z ruky ani jiné končetiny.  Přečetla jsem ji během jednoho dne. Autorka píše nesmírně čtivě a já si ani neuvědomovala jak stránky a čas plyne. Absolutně mě ten příběh pohltil. Když se stalo něco vážného tak jsem vždycky musela zalistovat o pár stránek dopředu, jestli tam dotyčný bude nebo jestli opravdu umřel.

Ale musím přiznat, že jsem čekala trochu víc akce. Vždycky tam byly takové malé "akční zárodky", ale chtělo by to něco opravdu pořádného, z čeho by se mi rozproudila krev v žilách, což se stalo tak jednou. Čekala jsem, že v knížce něco takového najdu. Celá série má moc hezké obálky, akorát mi přijde, že k nim Cinder moc nepasuje, ale to je jen můj názor. Co je trošku zbytečné je velké řádkování, díky němuž jsou knížky tak objemné (ačkoliv to není jen tím řádkováním). V knížce nebyly skoro žádné překlepy, akorát se jednou podařilo překladatelkám (nebo dokonce autorce?) zaměnit jména a místo Cinder tam byla Scarlet. Větu jsem si četla několikrát a s jistotou vím, že tam opravdu měla být Cinder a ne Scarlet. Font písma v celé knížce je také moc příjemný. Knížce dávám 4 hvězdičky, hlavně kvůli tomu, že jsem čekala víc té akce a někdy už mi přišlo, že autorka opravdu jen natahuje abychom byli více zvědaví. Sérii moc doporučuji, doufám, že vás neodrazuje tloušťka knížek!

Mějte se krásně a užívejte si posledních dnů prázdnin :)

Vaše LiteráTerka. 

Po stopách bloggera | Kréta - Červenec 2015

Vítejte knihomolové (a jiná podivná stvoření)!

Na začátku prázdnin jsem měla tu čest a letěla jsem na Krétu. Byla to moje druhá letecká dovolená, takže jsem v letadle pořád trochu šílela. Ale když jsem tak sledovala mojí starší sestru, tak jsem na tom nebyla až tak špatně, naopak jsem ji musela uklidňovat. Ale naše cesta začala ještě o pár hodin dříve, pojďme se na to podívat. 

Menší upozornění: Článek bude asi pořádně dlouhý a plný fotek!

Zpětná vazba ze soutěže

Ahojte knihomolové!

Většina z vás asi ví, že můj blog nedávno (vlastně už před měsícem - takže teď už mu je 13 měsíců! :3 ) slavil narozeniny a tak jsem uspořádala soutěž. Výherci byli dva (ehm, vlastně dvě) a výhry byly také dvě (no ještě aby ne že?!). První výherce musel napsat krátkou povídku, jediným omezením bylo, že v ní musel použít slova rododendron, vývar, koza, lepidlo a kolotoč, výherní knížkou byla Vypravěčka. Druhý výherce vyplnil dotazník, ve kterém bylo pár otázek na můj blog a na druhou výherní knížku - Dívku, která se třpytila. A teď už konečně k tomu o čem bude tento článek. 

Knížky už jsem poslala a spolu s tím jsem výherkyně poprosila, aby mi, až jim knížka přijde, poslaly fotky. A ty fotky se mi tak líbily, že jsem se rozhodla z nich vytvořit článek. Přišlo mi docela vtipné, že se obě shodly a výhry vyfotily se svými "mazlíčky" (uvozovky pochopíte později :D). Já samozřejmě podporuji všechna domácí zvířátka, ovšem některá mám radši než ta ostatní, však to znáte. 

První fotka je od Pavlíny, která vyhrála Dívku, která se třpytila. Když jsem se na fotku úplně poprvé podívala (což bylo dost ve spěchu, dívala jsem se asi vteřinu dvě) tak jsem si myslela, že ta knížka leží na morčeti. Ale vážně! Protože my jsme doma měli úplně stejně zbarvené morče. Fajn, asi nebylo tak velké, ale i barva se přeci počítá ne? Přemýšlím, jestli bych se zde vůbec měla takhle ztrapňovat. :| :D

A druhá fotka je od Evy, která vyhrála Vypravěčku (a z tajných zdroj dokonce vím, že už ji stihla přečíst! :D). Na fotce vidíte i drobnosti, které jsem k balíčku přibalila a taky tam můžete vidět... no myslím, že už jste si všimli. Na knížce si hoví pavoučí slečna Netty, která očividně srší nadšením. Na fotku jsem se musela podívat dvakrát, abych zjistila jestli je Netty opravdu živá. Ale když se na ní tak koukám, vypadá i docela roztomile, co myslíte? Máte rádi pavouky? :P

A jako takový bonus vám sem ještě hodím povídku, kterou si Eva zasloužila tuto krásnou knížku. Myslím si, že si s danými slovy poradila velmi dobře a příběh dává smysl, což bylo podle mě celkem náročné.

Mimochodem ještě taková vsuvka - povídka mi přišla hned první den zahájení soutěže a to mě strašně potěšilo ^_^

Toho dne, kdy se to vše přihodilo, byla maminka na zahradě. Byl slunečný den, a tak to chtěla využít k pohnojení své výstavní zahrádky. Rodina Holtkových chovala kozy, takže měli o hnůj postaráno. Díky tomu se mohla maminka chlubit svou překrásnou skalkou a zeleninou, pro kterou si chodily lidi z celé vesnice. Zrovna pracovala u rododendronu, když k ní běžel jak o život Karlík. Pádil jak o život, s kolotočem v ruce, celý ubrečený. Zastavil se u maminky a začal povykovat, že se mu ulomil koník na jeho malém kolotoči, který dostal k jeho osmým narozeninám.

Maminka se ho snažila uklidnit, ale Karlík z toho byl celý špatný,jako kdyby se to nedalo už nikdy opravit. Nakonec maminka vstala, dala ruce v bok a se zvýšeným hlasem mu řekla, ať se uklidní, jinak mu to nikdy neopraví. Karlík náhle ztuhl, sklopil hlavu a čekal, co maminka vymyslí. Natož maminka řekla už klidným hlasem, že se jen mrkne na vývar, co se jí právě vaří na sporáku a zalepí mu ten kolotoč lepidlem.

Jak maminka řekla, tak taky udělala až na to lepení. Lepidlo měli vždy v kuchyni v první zásuvce, ale najednou bylo pryč. Šly se tedy podívat do kůlny, ale tam taky nebylo. Maminka se rukou chytla za hlavu, kroutila s ní, a nemohla pochopit, kam se lepidlo podělo. Vždyť ho kupovala před dvěma dny, pro jistotu, kdyby se něco stalo. A teď, když ten den nastal, tak je lepidlo fuč. Nevěděla co si počít, obzvlášť, když viděla, že Karlík má zas plné oči slz. Nakonec prohlásila, že počkají na tatínka, až přijde na oběd, a potom ho odveze tatínek do obchodu koupit nové.

Maminka zrovna dodělávala oběd, když vešel domů tatínek, jako vždy načas. Aniž by stihla cokoliv říct o dopolední příhodě,tatínek vyndal z aktovky lepidlo. Řekl, že si potřeboval v práci zalepit pracovní boty. Když se ho maminka zeptala, proč si boty nepřinesl domu, kde by si to v klidu opravil, odpověděl jí tatínek, že by těmi boty zapáchal celý dům. Karlík se tomu začal tak smát, že najednou zapomněl na jeho kolotoč. Nakonec tatínek po obědě Karlíkovy kolotoč opravil, a vše pak bylo tak jak má. 

Holkám moc děkuji za to, že se zúčastnily a samozřejmě děkuji i dalším soutěžícím. A vy, co jste třeba nevyhráli tak nezoufejte, určitě někdy uspořádám nějakou další soutěž ;) To zní jak z televize. "A vy, co jste se do dnešního kola Milionáře nedostali, nezoufejte, třeba se vám to příště povede! Správné odpovědi pište na číslo 123 456 789!"

A tímto už opravdu končím sérii článků o soutěži. Sama si myslím, že už jich bylo tak akorát dost, a že je čas se zase posunout dál. Jako je třeba jahodová zmrzlina. Ano, čtete správně, tématem příštího/přespříštího článku bude zmrzlina. A nějaký další článek bude o toaletním papíru. Haha. Sranda? Jste si jistí? Jakože opravdu na 100 %? 

Mějte se krásně a čtěte co nejvíc, protože knih je strašně moc (a vydavatelé nám to moc neusnadňují) a času málo! :)

Vaše Literátorka Terka. LiteráTerka

Mimochodem, všimli jste si kolik bylo v dnešním článku závorek a škrtů a jak mám dnes divnou náladu? :D

Knižní shrnutí za první měsíc prázdnin

Ahoj!
Vítám vás u dalšího knižního týdne, co vlastně vůbec nebude týden. Jelikož jsou prázdniny a já pořád někde lítám, tak nemám tolik času na psaní článků. A hlavně když si nějaký ten čas najdu, tak většinou relaxuji. A většinou jsem o víkendu nebyla doma a vydávat knižní týdny jindy než o víkendech mi přišlo dost divné. Ale v srpnu už budu mít víc času, tak doufám, že 1) toho víc napíšu a 2) toho víc přečtu. Ale teď už k tomu shrnutí :)

Většina z vás asi ví, že jsem první dny prázdnin strávila na Krétě (nebojte, článek s fotkami z Kréty už je v polovině! :D). Většinu pobytu jsme relaxovali na pláži, potom jsme chodili na výlety nebo jsme jen tak bloumali po Málii (městě, kde jsme byli ubytovaní). A protože mně přišlo, že jen ležet na pláži a opalovat se je zbytečná ztráta času, tak jsem si alespoň četla. Přeci tam nebudu jen bezcílně 4 hodiny ležet! A tak se stalo, že jsem přečetla 3 knížky. Všechny přes 400 stránek, takže jsem na sebe celkem pyšná. První byl Eragon, který mě zase tak nenadchl (byl hodně dobrý, ale čekala jsem něco víc :/). Nejlepší na něm asi byla ta tématika draků, protože prostě draci :333 Potom jsem přečetla Svůdné zlo od Wendy Higgins. Tahle knížka mě hodně mile překvapila! Čekala jsem něco úplně jiného. A nakonec jsem přečetla Nádherné bytosti, které se mi chvíli líbily, potom zase ne. Hlavně mi dlouho trvalo, než jsem si zvykla na velkou nespisovnost. 

Ale nejhorší je, že jsem je dočetla moc brzy a neměla jsem co číst v letadle! Normálně jsem se musela pustit do Popcornu (ehm, myslím ten časopis)! Co já jsem se dozvěděla sr**ek. Omlouvám se za ten výraz, ale jinak to prostě nejde. Opravdu nechápu jak tohle může někdo normálně číst. Jakože bez toho aby si z toho dělal srandu. Vždyť oni z každé prkotiny dělají nějaký "super mega skandál". Jejda Selena má nové štěně! Asi se jí stýská po Justinově objetí, když si musí pořizovat štěně, aby nebyla tak sama! ...Jo asi nějak takhle mi to připadalo. Nedivím se jak se některé dívky chovají, když čtou tohle :D Po dočtení celého časopisu (no co jiného jsem měla dělat!) jsem si 2x pročetla kartu v letadlo, kde je napsané umístění nafukovací vesty a jak se má člověk chovat atd. Když jsme jeli domu musela jsem si dát kafe, které mi nechutná abych se vzpamatovala, protože už mi to všechno trochu lezlo na mozek. 

Ale dost už o dovolené, takhle se nikam nedostaneme a hlavně co pak budu psát v článku o dovolené?! Potom, co jsem se vrátila z dovolené jsem měla trošku depku (nic strašného, jenom  mé pubertální problémy) a tak jsem si zašla do knihovny a knihkupectví. Jenom se nadechnout vzduchu načichlého knihami. Nakonec jsem z knihovny i z knihkupectví odešla se dvěma knihami. Teď si asi všichni říkáte: "Co? Vždyť na fotce jich je 5" Ano přesně tak! Ještě ten den večer jsem zjistila, že mi babička před několika dny poslala dáreček za vysvědčení (samozřejmě bych si pro něj přišla osobně, ale bohužel jsme se vždy minuly) a můj zapomnětlivý tatínek mi začal nadávat, že jsem ani nepoděkovala. Ono se mu to říká, když mi ani nesdělil, že mi babička něco poslala, protože ji nechal v autě. Bravo. (Další sra**oidní časopis :DDD) Tak jak jsem jí asi měla poděkovat, když jsem neměla ani tušení, že se tahle fotogenická kráska schovává asi 30 metrů ode mě ._.

Do Vražedné léčby jsem se hned den koupení pustila a no... dočetla jsem ji až ve čtvrtek. Ano, tenhle čtvrtek (22. 7.), ale bavila mě. Hlavně ke konci, poslední 100 stránek jsem přečetla strašně rychle a nemohla jsem kvůli tomu spát. Ale Dames Jashner by se měl přede mnou radši schovat, protože by se taky mohlo stát, že se objevím před jeho dveřmi a hodím po něm nějakým obřím kamenem. On už bude vědět proč. 3:) Další den jsem rozečetla dvojjazyčnou Alenku v kraji divů a zatím se mi to líbí a ani to není tak těžké. Sice jsem se párkrát musela podívat do toho českého překladu, ale ne tak často jak jsem čekala. Na konci prázdnin ze mě bude anglický mistr! Mimochodem možná, že budu mít knížku z Ameriky (nejspíš Hunger games nebo Divergenci), no není to skvělé? :3 Strašně se těším!!

Dneska jsem zjistila, že vyšel nový díl Sedmého smyslu, v tu chvíli jsem se málem sebrala a jela okamžitě do knihkupectví! Já tu knížku prostě musím mít! Ale vypadá to, že si budu ještě chvíli muset počkat :( Ale to nevadí, já se nevzdám! :D Jestli někdo ještě nečetl nebo dokonce nezná (o čemž docela pochybuji, jelikož se o ní dost často zmiňuji :D) sérii Sedmý smysl, tak doporučuji. Je jedno jestli je vám 10, 15 nebo třeba 30 let, pokud vás bavil Harry Potter, tohle vás bude bavit taky! Možná. Ale teď vážně. Celá tahle série se mi moc líbila a fakt, že je od české autorky jí ještě dodává na zajímavosti. Je nabitá akcí a myslím si, že je v ní spoustu zvratů, nudit se rozhodně nebudete ;) A taky má krásné obálky!

A to už by bylo pro dnešek vše. Příští týden se můžete těšit na poslední článek, který se bude týkat soutěže, potom doufám, že dám dohromady článek o Krétě. Samozřejmě čekejte nějakou recenzi, možná dvě :D Jakou byste chtěli nejvíc? :) A pokud se nikdo neozve, udělám si to podle sebe.

Ještě jich tu mám spoustu, ale tyhle musí jít mezi prvními: Kostičas, Seznam tajných přání, Monument 14 a Anna, jaký bude rok 2082? Tak vybírejte :'D

Když se na to tak zpětně dívám, pěkně jsem se rozepsala O:)

Mějte se krásně, užívejte si sluníčka a vy, co nemáte rádi sluníčko si užívejte dny, kdy je ošklivo.

Vaše Literátorka :)

Recenze Spáleniště: Zkouška

Po velmi otevřeném konci prvního dílu série Labyrint na vás čeká díl druhý - Spáleniště: Zkouška. Člověk, který četl Labyrint: Útěk si myslí, že už ho nic nemůže překvapit, že je připravený postavit se zkoušce, kterou pro něj James Dashner připravil. Myslí si, že ho prokoukne. A to všechno si myslí do chvíle, než knížku otevře a přečte si pár stránek. Celá knížka není zkouškou jen pro Thomase a Placery, je to zkouška pro každého, kdo knížku otevře. Protože v Labyrintu všechno teprve začalo.

Měsíční nej ♥ Květen + Červen

Ahoj!
Sice je už 14. 7. a tak je trošku pozdě na měsíční nej, ale dnes je můj první den prázdnin, který jsem celý strávila doma (pokud nepočítám ranní běhání a to, že jsem šla naproti kámošce). Takže jsem se k napsání tohoto článku dostala teprve dnes. Za květen a červen jsem přečetla 10 knih, hlavně kvůli tomu šílenství na konci školního roku (na naší škole rozuměj celý červen :D). A byly to tyto krásky:

Soutěž s blogovými narozeninami - Vyhodnocení!

Ahoj!

Dnes, 12. 7. 2015 v tuto osudovou chvíli, kdy čtete tento článek se dozvíte kdo vyhrál Dívku, která se třpytila a Vypravěčku. Když jsem losovala, byla jsem strašně nervózní, určitě víc než vy právě teď :D No nebudu to tu okecávat, protože vás určitě stejně zajímá jen jestli jste ten vítěz.

Dlouho jsem rozmýšlela jestli mám vygenerovat číslo přes Random.org nebo jestli mám losovat ručně. V tu chvíli, co jsem si tuto stránku zapnula jsem se rozhodla, že to vylosuji ručně. A tak nastalo vystřihování papírků (ne, že bych se s tím nějak párala) a psaní jmen. S lítostí jsem musela několik jmen z osudí odebrat, protože špatně odpověděli na nějakou z otázek. Ovšem nebylo vás mnoho. Celkový počet papírků se tedy vyšplhal až na číslo 69, což už je krásné číslo :) Celé jsem to několikrát promíchala a zamíchala a nakonec se rozhodla, že už bych asi měla losovat.

Znovu jsem se tím několikrát prohrabala, až jsem nakonec vylovila jeden papírek... jaké na něm asi bylo jméno? 3:)

Chvilka napětí....

.

.

.

.

Na papírku se skrývalo jméno Pavlína! :D

Ještě dnes večer Tě určitě zkontaktuji pomocí emailu a pokusím se co nejdřív odeslat výhru! Nezapomeň mi potom výhru nafotit :)

A teď ještě vyhlášení soutěže o Vypravěčku, nebojte, to už nebude tak "dramatické" :D.
Abyste mohli vyhrát tuto knížku museli jste napsat povídku, která musela obsahovat slova rododendron, vývar, koza, lepidlo a kolotoč. Schválně jsem vybrala dost divná, ale často sama o sobě vtipná slova, abyste se mohli tak říkajíc vyblbnout. Myslím si, že svůj účel splnila a u povídek jsem se i zasmála. Ale teď už k vítězi! Po dlouhém přemýšlení jsem vybrala povídku, která mě nejvíce zaujala. Další chvilka napětí...
.
.
.
Vítězkou je Milunka21 (PIE......@seznam.cz), což byla její přezdívka pro soutěž o Dívku, která se třpytila. A protože já blbec jsem si neřekla o přezdívku i do mailu, tak jí nemám jak uveřejnit, jelikož nechci prozrazovat celý její email :D Stejně Tě kontaktuji, tak se snad nic neděje :D
Mimochodem, celá tato soutěž by se nemohla uskutečnit bez pomoci e-shopu Megaknihy.cz
To by bylo pro dnešní článek všechno, mějte se krásně, užívejte prázdniny a (momentálně) trochu toho sluníčka! :)

Recenze Škola dobra a zla

Škola dobra a zla (The School for Good and Evil)
Soman Chainani
Překlad: Magdaléna Stárková
Anotace: Sophie se celý svůj život nemohla dočkat toho, až ji unesou… Takhle začíná knížka Škola dobra a zla. Sophie pochází z města, ze kterého se pravidelně jednou za čtyři roky ztrácí dvě děti. Všeobecně se tvrdí, že je unáší tajemný profesor ze Školy dobra a zla a že na té škole pak studují. Vybírá vždycky jedno nejhezčí a nejhodnější děvče (nebo chlapce) a pak jeho naprostý protiklad. Jedno dítě je předurčeno stát se kladnou pohádkovou postavou a druhé zápornou. Několik let nato, co se děti ztratí, je obyvatelé města nacházejí v ilustracích knih, které se záhadně objevují v místním knihkupectví. Všem dětem tajemný profesor nahání strach a nepřejí si, aby je unesl. Jedinou výjimkou je Sophie – ta se už nemůže dočkat, až z města zmizí…
Vazba: vázaná s přebalem
Počet stran: 416
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: CooBoo

Každé čtyři roky se z městečka uprostřed ničeho ztratí dvě děti. Nejdříve nikdo nevěděl kam se vlastně ztrácejí, později se zjistilo, že se vždy pár let po únosu objeví v pohádkových knihách. Ale má to jeden háček, jedno se totiž vždy stalo zápornou postavou a druhé kladnou. Když tentokrát nastane čas Školníka, neboli bytosti, která děti unáší, každý rodič se snaží zabarikádovat své děti v domě a sami před nimi hlídkují. Většina dětí se snaží schovat a být neutrální - ani zlé, ani hodné. Až na Sophii, dívku přesvědčenou, že letos bude unesena do Školy dobra, vždyť jak by také nemohla být, když se na to již tolik let připravuje?

Dokonce se kvůli tomu začala kamarádit se stejně starou dívkou Agátou, se kterou se nikdo kromě ní nebaví. Postupně si ale začíná uvědomovat, že už to nedělá jen kvůli tomu, aby si ji školník vybral, ale že se z toho začíná opravdu formovat ...budeme tomu říkat kamarádství. Sophie není nijak překvapená, že Školník unese i Agátu, protože podle ní se dívka, která žije blízko hřbitova, skoro nikdy nevychází z domu a nezáří krásou, skvěle hodí do Školy zla. Ale to hlavní překvapení na ni teprve čeká. Jak jí to ve škole půjde? :)

Nic není protivnějšího než záporná postava, myslejíc si o sobě bůhvíjak není skvělá! Řekla bych, že to byl autorův záměr, aby Sophie všem lezla na nervy, ale tahle holka pro mě byla větší ..osina ve vyvítečem. Horší než třeba taková Umbrigeová. Teď se mnou určitě spoustu z vás nebude souhlasit, každý to má samozřejmě jinak, ale tuhle malou ježibabu jsem prostě nemohla vystát. Pokaždé když promluvila, pokaždé, když někoho zradila, pokaždé když si myslela jak je strašně krásná a hlavně pokaždé, když si myslela, že je DOBRÁ. Jestli ona je dobrá, tak já jsem asi duhový jednorožec! A víte co je na tom nejhorší? Takový trochu spoiler nespoiler: Že když byla fakt zlá, jakože si to konečně uvědomovala, tak už mi to tak nevadilo :D
Prostě takovou postavu už nechci nikdy vidět :D Ale to bude celkem těžké když konec této knížky byl tak ...úžasný a zároveň hrozný! Takže si druhý díl rozhodně musím přečíst. A mám pocit, že přeskakovat části s ní asi nebudu moct.

Autor vás v celé knížce nutí si protiřečit. Na začátku je to celkem nudné, scény jsou poněkud zmatené, ale postupně to graduje až to vyvrcholí v úžasný příběh, o kterém už rozhodně nemůžete říct, že by byl nudný. Stejně tak je tam spoustu příjemných postav, ale potom je tam jedna (a více) která vám drásá nervy. A hlavně si celou dobu myslíte, že tak nějak víte jak to celé skončí a potom zjistíte, že jste byli úplně mimo. Ale jakože fakt úplně mimo. 

Docela jsem váhala jestli chci číst nějakou pohádku, ale nakonec jsem udělala dobře, protože knížka byla velmi čtivá, rychle ubíhala až jsem ji nakonec přečetla během dvou dnů. Příběh doplňují krásné ilustrace od  Iacopa Bruna, které naleznete na začátku každé kapitoly. Kvůli Sophii, drásající mé nervy a trošku nudnému začátku ubírám půl hvězdičky. A s hodnocením 4.5 se s vámi loučím :)

Recenze Dívka s pomeranči

Dívka s pomeranči (Appelsinpiken)
Jostein Gaarder
Překlad: Jarka Vrbová
Anotace: Hrdinou této knihy je Georg, kterému zemřel otec, když byl hodně malý. A teď se najednou najde jeho dopis adresovaný synovi. Napsal ho krátce před smrtí, protože věděl, že mu chtěl předat některé své myšlenky a poselství, kterým by tehdy malý Georg nerozuměl. Tento emočně nabitý příběh vypráví o nemoci a marném boji, ale také o naději. A samozřejmě tady najdete pár filosofických otázek.
Vazba: vázaná (hardcover)
Počet stránek: 160
Rok vydání: 2004
Nakladatelství: Albatros

Poznej knížku podle anotace - pro někoho možná těžké

Ahoj!
Pomalu mi začínají docházet nápady na knížky do této série. Ono se to asi nezdá, ale je docela těžké vybrat něco, co sice nebudete znát úplně všichni (to by bylo moc lehké!) ale zase to musí být něco co zná alespoň někdo. Věřím, že dneska to bude znát hodně lidí, ale kdyby někdo tuhle anotaci ukázal mě tak absolutně nevím, která bije :D

Pár pravidel/nepravidel :)

- Nehledej na googlu (ani ničem takovém)
- Hledej ve své paměti ;)
- Do komentáře napiš odpověď (ale nenech se jimi ovlivnit, ne všechny musejí být dobře)
- Měj dobré svědomí
- Buď šťastný, že jsi na to přišel a svou radost šiř dál! 0:) 

Anotace: Když se na ********* narodí osmému synovi osmé dítě a je to také syn, dostává podle tradice do vínku kouzelnickou hůl a stane se z něho mág. Dcer se tento nepsaný zákon netýká, protože s ženami *********** magie vůbec nepočítá. Stařičký kouzelník Podomní Kšaft si až příliš pozdě uvědomil, co způsobil, když svou hůl předal právě narozenému osmému potomku osmého syna, aniž se přesvědčil, zda je to kluk... Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii.
Tak kdo ví? A jestli to nebudete vědět, budu si o vás myslet, že jste stejně nevzdělaní jako já! :D

Unboxing - mám nějaké štěstí

Ahoj!
Poslední dobou mám strašné štěstí a už jsem vyhrála několik knížek, ale i jiných věcí. Dneska s vámi rozbalím knížku od nakladatelství Ikar! :)

Ta obálka byla docela poničená, bála jsem se
 aby knížka nevypadala stejně.

Tady můžete vidět, že ta obálka byla i děravá.

Pozná někdo podle zadní obálky, co je to za knížku?

Tahle knížka má krásnou obálku, co říkáte? :)

Bylo nebylo - Nádherné bytosti

Ahoj! 

Dneska se dozvíte první větu z knížky Nádherné bytosti. Omlouvám se že tu není obálka, ale prostě mi na mobilu nešla nahrát a celkově se mi na tom mobilu nějak špatně cormátuje. Jinak také připomínám soutěž o knížky Dívka, která se třpytila a Vypravěčka. Chtěla bych vám říct, že o Vypravěčku zatím sputěží pouze jedna psoba! Pokud jste si doteď řikali že to nemá cenu, tak to okamžitě přehodnoťte :-D Je to škoda...

 -Meme z dílny Kath

Cílem tohoto meme, je zveřejnit první větu z knihy, kterou právě čtete.

Název: Nádherné bytosti
Originální název: Beautiful Creatures
Autorky: Kami Garciová & Margaret 
Stohlová
Počet stran: 512
Nakladatelství: Knižní klub
První věta: V našem městě jsou jen dva typy lidí.

Jak se klepu u obrazovky, aneb když zkouším nové články

Ahoj!
Dneska tu mám zase trošku netradiční článek! :)

Vážně se mě neptejte proč sem dávat fotku nosorožce,
 který je převlečený za meloun.
Ale obojí mám ráda tak proč ne že?

Nedávno jsem publikovala článek, který je na mém blogu trochu nezvyklý a to bylo nějaké zamyšlení. Dřív už jsem několikrát přemýšlela jestli vůbec takové články chci psát, jestli chci vyvolávat nějakou diskuzi, která bude proti mě atd. Zároveň jsem se ale chtěla k něčemu vyjádřit nebo mě něco zaujalo a já se prostě musela podělit. Ale nesmělo to být nic vážného, protože se chci u článku vyblbnout, ne deprimovat. Opravdu dlouho jsem přemýšlela o tom, jestli ho mám vydat nebo ne, protože bych i docela chtěla blog posunout trošku jinam. Jednou za čas by se zde objevil nějaký článek netýkající se knih, třeba něco trochu osobního a tyto články by se prostě nakombinovaly s knižními články. 

Ale říkala jsem si jestli mě nepošlete ... no, někam. Protože to nebylo zamyšlení nad nějakou normální věcí, ale nad uhýbáním lidí a mělo to působit spíš jen jako takové zpestření. A teď už se dokonce dostávám k jádru celého tohoto článku. A tím jsou nervy nad tím jestli se vám článek bude nakonec líbit nebo ne. Protože zároveň píšu blog kvůli sobě, ale také jsou tu lidé, kteří to mé vylézání čtou. Den, kdy jsem psala to zamyšlení byl takový odlehčenější a tak jsem se najednou rozhodla, že ho prostě vydám. Potom jsem ještě další asi 3 hodiny seděla nad počítačem a každých 10 minut jsem sledovala a kontrolovala jestli mi někdo článek neokomentoval. Ale nikdo nic, čímž si na vás nijak nestěžuji, tak to neberte! Jen jsem prostě nevěděla ani jestli vám tyto články vadí nebo jestli je vám to jedno a nebo jste se u něj třeba pobavili. Naštěstí druhý den se tam ten komentář objevil a dokonce ani nebyl negativní, tak jsem si oddechla, protože jinak bych asi celý příspěvek smazala.

Myslím si, že to zná skoro každý bloger. Chvíli, kdy se rozhodnete napsat nějaký článek nebo stačí když máte strašně skvělou (nebo naopak špatnou) náladu a to se projeví na stylu vašeho psaní a vy si říkáte, že se lidem třeba nebude líbit tahle vaše stránka. Ale většinou jsou to úplně zbytečné obavy. Vždy se najde nějaká hodná duše, která vám sdělí, že můžete psát v jakékoliv náladě, že ho všechny druhy článků baví a že jste skvělý. Protože jednou za čas je opravdu velmi příjemné to slyšet a neuškodí to. Vidím, že jsem se zase dostala někam úplně jinam, ale to vůbec nevadí. 

Tento článek bylo vlastně takové zamyšlení o zamyšlení.

Co chci číst o prázdninách?

I já jsem tomu podlehla a sepsala si seznam knih, ke kterým bych se chtěla dostat o prázdninách. Pozor, vidíte ten rozdíl? Větlrexistpzxccddšina blogerů má seznam na léto, ale já ho mám na prázdniny, protože já léto beru prostě jako prázdniny. Já jsem zatím snad každé prázdniny měla celé naplánované, skoro jsem nevěděla kam dřív skočit. Ale letos naopak nevím co budu ty dva měsíce dělat, celý srpen mám volno. Takže předpokládám, že budu chodit na koupáky, běhat, doufám, že někde budou nějaké skvěé srazy a že si třeb udělám výlet někam... neznámo kam. A taky bych toho chtěla docl dost přečíst a věnovat se blogu, takže si nemyslete, že se tu toho objeví málo!

První knížka je Eragon od Christophera Paoliniho. Je mi jasné, že už ho velká většina četla, ale já se k němu prostě dostala až teď. Bohužel jsem viděla dřív film (asi 3x) než jsem knížku začala číst. Všichni říkají, že se jim film nelíbil, ale mně to bavilo. A když už se mi líbil film, který je podle skoro všech hrozný, tak knížka musí být úplně úžasná, tak nějak v to ale doufám. I když se to tak možná nezdá, tak mě docela zajímá téma draků. Vlastně se to asi skoro vůbec nezdá, když jsem o dracích četla zatím snad jen jednu knížku - Drakii. Blbost! :O Teď jsem si vzpomněla, že vlastně v celé sérii Sedmý smysl se objevují draci. Mimochodem tohle je skvělá série, moc doporučuji ;)

Jako druhou jsem plánovala přečíst Měsíční kroniky - Scarlet, ale právě jsem zjistila, že si ji někdo zarezervoval a tak ji budu muset vrátit nepřečtenou :( Takže se na druhou v pořadí přesunuly Nádherné bytosti. Abych se přiznala, tak vlastně ani nevím o čem celá tato série je. Jediné co vím je, že podle této knihy byl natočen stejnojmenný film, který jsem ale ještě neviděla :D Ale plánuji se na něj kouknout hned po tom, co přečtu tuhle knížku. Celá tato série má velmi zvláštní obálky, které mě hned na první pohled zaujaly.


Další knížkou je Alenka v kraji divů, která je dvojjazyčná. Už poněkolikáté se snažím číst nějakou anglickou knížku, tak snad se mi to tentokrát povede, držte mi palce. Alenku jsem ještě nečetla ani v češtině, tak jsem na sebe zvědavá. Zfilmovanou jsem ji viděla už několikrát a moc se mi líbila. Ale to nic moc neznamená, protože mně se líbí skoro vše od Burtona :D
S jakou anglickou knížkou jste začínali vy a jak jste si vedli?





Z knihovny jsem si půjčila další knížku z edice můj příběh a tentokrát to je téma Pompejí. Osobně mě téma Pompeje docela zajímá a baví mě si o něj všelicos zjišťovat, takže si myslím, že mě tato knížka bude bavit.



Další knížkou z knihovny je Nebe je všude. Na tuhle knížku jsem také hodně zvědavá ačkoliv zase skoro nevím o čem je. Taky si poslední dobou skoro nečtete anotace? Vlastně jsem si jí půjčila jen proto, že mi na ní padl zrak v knihovně a jelikož jsem věděla, že je to novinka, tak jsem po ní skočila. A to myslím skoro doslova, protože jsem jí s kamarádkou zahlédla ve stejnou chvíli, ale chtěla jsem být rychlejší. Potom jsme zjistily, že je tam dvakrát.

A poslední knížkou z knihovny (v dnešním článku, jinak jich mám doma ještě hromadu) je Počátek od Jessicy Khoury. Mám pocit, že jsem se o ní doslechla kvůli Rodaw, protože ji zmínila v jednom videu. Když jsem si potom podrobněji zjistila o čem je a pročetla pár recenzí, zjistila jsem, že bych si ji vážně chtěla přečíst. Hlavní hrdinkou knížky je dívka Pia, která byla geneticky upravená k nesmrtelnosti a využívána k dokončení nebezpečného projektu. Jednoho dne najde v plotě kolem areálu díru a uteče. V džungli potká chlapce Eia do kterého se zamiluje a tak pokračuje v útěcích.


Teď už se můžeme přesunout ke knížkám, které mám ve svojí skromné knihovničce. První je Fangirl, kterou jsem si koupila na letošním Světě knihy. Od Rainbow už jsem četla Eleanor & Park a její styl psaní se mi moc líbil, takže jsem se na Fangirl těšila ještě víc než předtím (dozvěděla jsem se o ní asi před rokem). A myslím si, že Fangirl je chválenější než Eleanor & Park, takže jsem ještě zvědavější. Moc se těším až se k ní dostanu.

Na mém seznamu na prázdniny určitě nemůže chybět Zlodějka knih, kterou jsem začala číst už minulé prázdniny. Kvůli táboru jsem ale její čtení přerušila  a už se k ní nevrátila, takže ji plánuji číst úplně od začátku. Dostala jsem se asi na stranu 200, takže už mám představu o příběhu a o stylu psaní Makruse Zusaka a musím říct, že mě to velmi překvapilo. Ze začátku mě poznámky smrti trochu otravovaly, ale v průběhu jsem si uvědomila, že bez nich by to nebylo ono. Stránky ubíhaly překvapivě rychle. Tato knížka pro mě byla jedno velké překvapení a proto mě tak mrzí, že jsem ji odložila.

Další je Příliš mnoho Kateřin od Johna Greena. Už jen to, že lidi ji docela kritizují mě nalákalo k tomu abych si ji také přečetla. Johna Greena mám docela ráda, zatím jsem přečetla (až na Kateřiny) všechny jeho knížky přeložené do češtiny. Moc se mi líbí jím vytvořené postavy, každá má nějakou zvláštní vlastnost. U příběhu to někdy trochu vázne a připadá mi trochu nedomyšlený nebo nedodělaný, ale to většinou jen chvílemi. Na obrázku sice vidíte vydání od Knižního klubu, ale já mám doma Yoli vydání, stejně jako všechny ostatní Greenovy knihy.

Sedmý smysl je moje snad nejoblíbenější série. Někteří vyrůstají na Harrym Potterovi, mě ke čtení přivedla tato série. Podle obálek si možná řeknete, že je to moc dětské, ale mě se to opravdu líbí. Autorka má nesmírnou představivost, často se až divím, kde na ty názvy a jména chodí. Sama říká, že se trochu inspirovala právě od Harryho Pottera, ale nemyslete si, že tím příběh ztrácí na originalitě. Každý díl má úplně jiné prostředí a vždy se v něm objeví něco nového.

A poslední naplánovanou mám Vypravěčku od Jodi Picoultové. Tuto knížku sice ještě nemám doma, ale měla bych jí dostat od babičky, což je úplně skvělé, když jsem to zjistila, tak jsem byla úplně nadšená. Vypravěčku si chci přečíst už dlouho, asi od té doby co vyšla. Na databázi knih má hodnocení 93 % a k tomu je jen 6 hodnocení 2 hvězdičkami a jen 1 hodnocení jednou hvězdičkou, což docela svědčí o kvalitě této knihy. I její obálka je velmi zajímavá.

¨
A jestli se to tak dá počítat tak bych se konečně chtěla pustit do plnění úkolů v Destrukčním deníku a Tohle není kniha. Chtěla jsem chvíli počkat až opadne taková ta vlna kdy to měl každý a taky jsem v období testů neměla moc čas ani náladu na vymýšlení něčeho kreativního, ale teď se na tyto knihy moc těším.

Tohle je vlastně jen takový seznam který bych opravdu chtěla přečíst. Pokud se mi toho povede přečíst víc, tak se na sebe nebudu zlobit. V poličce mám na čtení připravenou ještě třeba takovou Elitu nebo Girl online. Co plánujete o prázdninách číst vy? :)