Recenze Měsíční kroniky: Scarlet

Měsíční kroniky: Scarlet (Lunar Chronicles: Scarlett)
Marissa Meyer
Překlad: Jana Zejmanová, Petra Babuláková
Anotace: Když byla Scarlet Benoitová malá, opustili ji oba rodiče a byla poslána na vychovávání k babičce. Nyní je jí osmnáct a je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jedinou blízkou bytostí na světě.
Až do dne, kdy babička náhle zmizí a Scarletin život se obrátí vzhůru nohama. Číst dál...
Vazba: brožovaná (paperback)
Počet stran: 456
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Egmont

Recenze může obsahovat spoilery k prvnímu dílu, ale budu se je snažit zredukovat, takže se nemusíte obávat, že byste se dozvěděli něco převratného.

Poté, co se Cinder, naše kyborgská verze Popelky, znemožnila na plese, je uvržena do Novopekingského vězení. Ale stráž nepočítala s její novou kyborgskou rukou, díky které je pro ni útěk celkem hračka. Jen kdyby se o jednu celu nespletla. Místo cesty ven ji čeká akorát seznámení s lupičem Carswellem Thornem. Jak se zdá, Thorne byl docela úspěšný a Cinder zjišťuje, že má nedaleko ukrytou (samozřejmě kradenou) loď. S lodí by byla situace mnohem jednodušší a tak uprchnou společně. Mezitím je Cinder zas a znovu znemožňována snad ve všech vysíláních Pozemské Unie. Záběry z kamery na plese jsou pouštěny pořád dokola a skoro všude, dokonce i v jedné vesničce nedaleko Paříže.

Scarlet Benoitová má pocit, že by se měla nebohé dívky zastat, vždyť ji zcela jistě čeká poprava, tak proč by ji lidé měli ještě ponižovat. Scarlet se hned stane středem pozornosti a vypadá to, že se strhne rvačka. A tady na scénu přichází Vlk, zápasník se zvláštní slabostí pro rajčata a dívky se zastane. A taky při tom zvládne pár lidí skoro přizabít. Pár dní na to se dívka vydává společně s Vlkem do Paříže, aby našla svou nezvěstnou babičku. Babička pro ni byla vším a Scarlet by nedokázala snést, že je nadobro pryč. Babičce říkala všechno a ona zase říkala všechno jí... alespoň to si doteď Scarlet myslela.

Obdivuji Marissu Meyer, že dokázala přenést takový příběh na lidské postavy, i když všechny nebyly vlastně tak úplně lidské. Obdivuji ji i za to jak dokáže vykouzlit tak čtivý a napínavý příběh z obyčejné pohádky. A v neposlední řadě jak skvěle dokáže napsat něco, co do sebe tak zapadá. Každá část příběhu, i když se vám třeba zdá nepodstatná nakonec zapadne do jedné veliké skládačku. Všechny postavy jsou vzájemně propojeny. Autorka to před vámi celou dobu tají a když to na vás vyplivne, tak kroutíte hlavou nad tím jak to dává smysl. Autorka uměla správně načasovat změnu pohledu postav, možná bych byla radši, kdyby tam bylo více pasáží z pohledu prince Kaie, protože jeho části jsem doslova hltala. Miluji jeho přemýšlení a to jak hned Cinder nezatratil.

Po dočtení prvního dílu Měsíčních kronik jsem se nemohla dočkat až si Scarlet přečtu a ještě ten den jsem chtěla běžet do knihovny. Ale jakmile jsem si knížku půjčila, nadšení nějak vyprchalo a mně se najednou do těch 400 stránek nechtělo. Mezitím jsem četla jiné knížky a do Scarlet se mi chtělo čím dál méně. To ale byla chyba. Jakmile jsem překonala prvních 50 stránek, knížku jsem nemohla odložit z ruky ani jiné končetiny.  Přečetla jsem ji během jednoho dne. Autorka píše nesmírně čtivě a já si ani neuvědomovala jak stránky a čas plyne. Absolutně mě ten příběh pohltil. Když se stalo něco vážného tak jsem vždycky musela zalistovat o pár stránek dopředu, jestli tam dotyčný bude nebo jestli opravdu umřel.

Ale musím přiznat, že jsem čekala trochu víc akce. Vždycky tam byly takové malé "akční zárodky", ale chtělo by to něco opravdu pořádného, z čeho by se mi rozproudila krev v žilách, což se stalo tak jednou. Čekala jsem, že v knížce něco takového najdu. Celá série má moc hezké obálky, akorát mi přijde, že k nim Cinder moc nepasuje, ale to je jen můj názor. Co je trošku zbytečné je velké řádkování, díky němuž jsou knížky tak objemné (ačkoliv to není jen tím řádkováním). V knížce nebyly skoro žádné překlepy, akorát se jednou podařilo překladatelkám (nebo dokonce autorce?) zaměnit jména a místo Cinder tam byla Scarlet. Větu jsem si četla několikrát a s jistotou vím, že tam opravdu měla být Cinder a ne Scarlet. Font písma v celé knížce je také moc příjemný. Knížce dávám 4 hvězdičky, hlavně kvůli tomu, že jsem čekala víc té akce a někdy už mi přišlo, že autorka opravdu jen natahuje abychom byli více zvědaví. Sérii moc doporučuji, doufám, že vás neodrazuje tloušťka knížek!

Mějte se krásně a užívejte si posledních dnů prázdnin :)

Vaše LiteráTerka. 

Po stopách bloggera | Kréta - Červenec 2015

Vítejte knihomolové (a jiná podivná stvoření)!

Na začátku prázdnin jsem měla tu čest a letěla jsem na Krétu. Byla to moje druhá letecká dovolená, takže jsem v letadle pořád trochu šílela. Ale když jsem tak sledovala mojí starší sestru, tak jsem na tom nebyla až tak špatně, naopak jsem ji musela uklidňovat. Ale naše cesta začala ještě o pár hodin dříve, pojďme se na to podívat. 

Menší upozornění: Článek bude asi pořádně dlouhý a plný fotek!

Zpětná vazba ze soutěže

Ahojte knihomolové!

Většina z vás asi ví, že můj blog nedávno (vlastně už před měsícem - takže teď už mu je 13 měsíců! :3 ) slavil narozeniny a tak jsem uspořádala soutěž. Výherci byli dva (ehm, vlastně dvě) a výhry byly také dvě (no ještě aby ne že?!). První výherce musel napsat krátkou povídku, jediným omezením bylo, že v ní musel použít slova rododendron, vývar, koza, lepidlo a kolotoč, výherní knížkou byla Vypravěčka. Druhý výherce vyplnil dotazník, ve kterém bylo pár otázek na můj blog a na druhou výherní knížku - Dívku, která se třpytila. A teď už konečně k tomu o čem bude tento článek. 

Knížky už jsem poslala a spolu s tím jsem výherkyně poprosila, aby mi, až jim knížka přijde, poslaly fotky. A ty fotky se mi tak líbily, že jsem se rozhodla z nich vytvořit článek. Přišlo mi docela vtipné, že se obě shodly a výhry vyfotily se svými "mazlíčky" (uvozovky pochopíte později :D). Já samozřejmě podporuji všechna domácí zvířátka, ovšem některá mám radši než ta ostatní, však to znáte. 

První fotka je od Pavlíny, která vyhrála Dívku, která se třpytila. Když jsem se na fotku úplně poprvé podívala (což bylo dost ve spěchu, dívala jsem se asi vteřinu dvě) tak jsem si myslela, že ta knížka leží na morčeti. Ale vážně! Protože my jsme doma měli úplně stejně zbarvené morče. Fajn, asi nebylo tak velké, ale i barva se přeci počítá ne? Přemýšlím, jestli bych se zde vůbec měla takhle ztrapňovat. :| :D

A druhá fotka je od Evy, která vyhrála Vypravěčku (a z tajných zdroj dokonce vím, že už ji stihla přečíst! :D). Na fotce vidíte i drobnosti, které jsem k balíčku přibalila a taky tam můžete vidět... no myslím, že už jste si všimli. Na knížce si hoví pavoučí slečna Netty, která očividně srší nadšením. Na fotku jsem se musela podívat dvakrát, abych zjistila jestli je Netty opravdu živá. Ale když se na ní tak koukám, vypadá i docela roztomile, co myslíte? Máte rádi pavouky? :P

A jako takový bonus vám sem ještě hodím povídku, kterou si Eva zasloužila tuto krásnou knížku. Myslím si, že si s danými slovy poradila velmi dobře a příběh dává smysl, což bylo podle mě celkem náročné.

Mimochodem ještě taková vsuvka - povídka mi přišla hned první den zahájení soutěže a to mě strašně potěšilo ^_^

Toho dne, kdy se to vše přihodilo, byla maminka na zahradě. Byl slunečný den, a tak to chtěla využít k pohnojení své výstavní zahrádky. Rodina Holtkových chovala kozy, takže měli o hnůj postaráno. Díky tomu se mohla maminka chlubit svou překrásnou skalkou a zeleninou, pro kterou si chodily lidi z celé vesnice. Zrovna pracovala u rododendronu, když k ní běžel jak o život Karlík. Pádil jak o život, s kolotočem v ruce, celý ubrečený. Zastavil se u maminky a začal povykovat, že se mu ulomil koník na jeho malém kolotoči, který dostal k jeho osmým narozeninám.

Maminka se ho snažila uklidnit, ale Karlík z toho byl celý špatný,jako kdyby se to nedalo už nikdy opravit. Nakonec maminka vstala, dala ruce v bok a se zvýšeným hlasem mu řekla, ať se uklidní, jinak mu to nikdy neopraví. Karlík náhle ztuhl, sklopil hlavu a čekal, co maminka vymyslí. Natož maminka řekla už klidným hlasem, že se jen mrkne na vývar, co se jí právě vaří na sporáku a zalepí mu ten kolotoč lepidlem.

Jak maminka řekla, tak taky udělala až na to lepení. Lepidlo měli vždy v kuchyni v první zásuvce, ale najednou bylo pryč. Šly se tedy podívat do kůlny, ale tam taky nebylo. Maminka se rukou chytla za hlavu, kroutila s ní, a nemohla pochopit, kam se lepidlo podělo. Vždyť ho kupovala před dvěma dny, pro jistotu, kdyby se něco stalo. A teď, když ten den nastal, tak je lepidlo fuč. Nevěděla co si počít, obzvlášť, když viděla, že Karlík má zas plné oči slz. Nakonec prohlásila, že počkají na tatínka, až přijde na oběd, a potom ho odveze tatínek do obchodu koupit nové.

Maminka zrovna dodělávala oběd, když vešel domů tatínek, jako vždy načas. Aniž by stihla cokoliv říct o dopolední příhodě,tatínek vyndal z aktovky lepidlo. Řekl, že si potřeboval v práci zalepit pracovní boty. Když se ho maminka zeptala, proč si boty nepřinesl domu, kde by si to v klidu opravil, odpověděl jí tatínek, že by těmi boty zapáchal celý dům. Karlík se tomu začal tak smát, že najednou zapomněl na jeho kolotoč. Nakonec tatínek po obědě Karlíkovy kolotoč opravil, a vše pak bylo tak jak má. 

Holkám moc děkuji za to, že se zúčastnily a samozřejmě děkuji i dalším soutěžícím. A vy, co jste třeba nevyhráli tak nezoufejte, určitě někdy uspořádám nějakou další soutěž ;) To zní jak z televize. "A vy, co jste se do dnešního kola Milionáře nedostali, nezoufejte, třeba se vám to příště povede! Správné odpovědi pište na číslo 123 456 789!"

A tímto už opravdu končím sérii článků o soutěži. Sama si myslím, že už jich bylo tak akorát dost, a že je čas se zase posunout dál. Jako je třeba jahodová zmrzlina. Ano, čtete správně, tématem příštího/přespříštího článku bude zmrzlina. A nějaký další článek bude o toaletním papíru. Haha. Sranda? Jste si jistí? Jakože opravdu na 100 %? 

Mějte se krásně a čtěte co nejvíc, protože knih je strašně moc (a vydavatelé nám to moc neusnadňují) a času málo! :)

Vaše Literátorka Terka. LiteráTerka

Mimochodem, všimli jste si kolik bylo v dnešním článku závorek a škrtů a jak mám dnes divnou náladu? :D

Knižní shrnutí za první měsíc prázdnin

Ahoj!
Vítám vás u dalšího knižního týdne, co vlastně vůbec nebude týden. Jelikož jsou prázdniny a já pořád někde lítám, tak nemám tolik času na psaní článků. A hlavně když si nějaký ten čas najdu, tak většinou relaxuji. A většinou jsem o víkendu nebyla doma a vydávat knižní týdny jindy než o víkendech mi přišlo dost divné. Ale v srpnu už budu mít víc času, tak doufám, že 1) toho víc napíšu a 2) toho víc přečtu. Ale teď už k tomu shrnutí :)

Většina z vás asi ví, že jsem první dny prázdnin strávila na Krétě (nebojte, článek s fotkami z Kréty už je v polovině! :D). Většinu pobytu jsme relaxovali na pláži, potom jsme chodili na výlety nebo jsme jen tak bloumali po Málii (městě, kde jsme byli ubytovaní). A protože mně přišlo, že jen ležet na pláži a opalovat se je zbytečná ztráta času, tak jsem si alespoň četla. Přeci tam nebudu jen bezcílně 4 hodiny ležet! A tak se stalo, že jsem přečetla 3 knížky. Všechny přes 400 stránek, takže jsem na sebe celkem pyšná. První byl Eragon, který mě zase tak nenadchl (byl hodně dobrý, ale čekala jsem něco víc :/). Nejlepší na něm asi byla ta tématika draků, protože prostě draci :333 Potom jsem přečetla Svůdné zlo od Wendy Higgins. Tahle knížka mě hodně mile překvapila! Čekala jsem něco úplně jiného. A nakonec jsem přečetla Nádherné bytosti, které se mi chvíli líbily, potom zase ne. Hlavně mi dlouho trvalo, než jsem si zvykla na velkou nespisovnost. 

Ale nejhorší je, že jsem je dočetla moc brzy a neměla jsem co číst v letadle! Normálně jsem se musela pustit do Popcornu (ehm, myslím ten časopis)! Co já jsem se dozvěděla sr**ek. Omlouvám se za ten výraz, ale jinak to prostě nejde. Opravdu nechápu jak tohle může někdo normálně číst. Jakože bez toho aby si z toho dělal srandu. Vždyť oni z každé prkotiny dělají nějaký "super mega skandál". Jejda Selena má nové štěně! Asi se jí stýská po Justinově objetí, když si musí pořizovat štěně, aby nebyla tak sama! ...Jo asi nějak takhle mi to připadalo. Nedivím se jak se některé dívky chovají, když čtou tohle :D Po dočtení celého časopisu (no co jiného jsem měla dělat!) jsem si 2x pročetla kartu v letadlo, kde je napsané umístění nafukovací vesty a jak se má člověk chovat atd. Když jsme jeli domu musela jsem si dát kafe, které mi nechutná abych se vzpamatovala, protože už mi to všechno trochu lezlo na mozek. 

Ale dost už o dovolené, takhle se nikam nedostaneme a hlavně co pak budu psát v článku o dovolené?! Potom, co jsem se vrátila z dovolené jsem měla trošku depku (nic strašného, jenom  mé pubertální problémy) a tak jsem si zašla do knihovny a knihkupectví. Jenom se nadechnout vzduchu načichlého knihami. Nakonec jsem z knihovny i z knihkupectví odešla se dvěma knihami. Teď si asi všichni říkáte: "Co? Vždyť na fotce jich je 5" Ano přesně tak! Ještě ten den večer jsem zjistila, že mi babička před několika dny poslala dáreček za vysvědčení (samozřejmě bych si pro něj přišla osobně, ale bohužel jsme se vždy minuly) a můj zapomnětlivý tatínek mi začal nadávat, že jsem ani nepoděkovala. Ono se mu to říká, když mi ani nesdělil, že mi babička něco poslala, protože ji nechal v autě. Bravo. (Další sra**oidní časopis :DDD) Tak jak jsem jí asi měla poděkovat, když jsem neměla ani tušení, že se tahle fotogenická kráska schovává asi 30 metrů ode mě ._.

Do Vražedné léčby jsem se hned den koupení pustila a no... dočetla jsem ji až ve čtvrtek. Ano, tenhle čtvrtek (22. 7.), ale bavila mě. Hlavně ke konci, poslední 100 stránek jsem přečetla strašně rychle a nemohla jsem kvůli tomu spát. Ale Dames Jashner by se měl přede mnou radši schovat, protože by se taky mohlo stát, že se objevím před jeho dveřmi a hodím po něm nějakým obřím kamenem. On už bude vědět proč. 3:) Další den jsem rozečetla dvojjazyčnou Alenku v kraji divů a zatím se mi to líbí a ani to není tak těžké. Sice jsem se párkrát musela podívat do toho českého překladu, ale ne tak často jak jsem čekala. Na konci prázdnin ze mě bude anglický mistr! Mimochodem možná, že budu mít knížku z Ameriky (nejspíš Hunger games nebo Divergenci), no není to skvělé? :3 Strašně se těším!!

Dneska jsem zjistila, že vyšel nový díl Sedmého smyslu, v tu chvíli jsem se málem sebrala a jela okamžitě do knihkupectví! Já tu knížku prostě musím mít! Ale vypadá to, že si budu ještě chvíli muset počkat :( Ale to nevadí, já se nevzdám! :D Jestli někdo ještě nečetl nebo dokonce nezná (o čemž docela pochybuji, jelikož se o ní dost často zmiňuji :D) sérii Sedmý smysl, tak doporučuji. Je jedno jestli je vám 10, 15 nebo třeba 30 let, pokud vás bavil Harry Potter, tohle vás bude bavit taky! Možná. Ale teď vážně. Celá tahle série se mi moc líbila a fakt, že je od české autorky jí ještě dodává na zajímavosti. Je nabitá akcí a myslím si, že je v ní spoustu zvratů, nudit se rozhodně nebudete ;) A taky má krásné obálky!

A to už by bylo pro dnešek vše. Příští týden se můžete těšit na poslední článek, který se bude týkat soutěže, potom doufám, že dám dohromady článek o Krétě. Samozřejmě čekejte nějakou recenzi, možná dvě :D Jakou byste chtěli nejvíc? :) A pokud se nikdo neozve, udělám si to podle sebe.

Ještě jich tu mám spoustu, ale tyhle musí jít mezi prvními: Kostičas, Seznam tajných přání, Monument 14 a Anna, jaký bude rok 2082? Tak vybírejte :'D

Když se na to tak zpětně dívám, pěkně jsem se rozepsala O:)

Mějte se krásně, užívejte si sluníčka a vy, co nemáte rádi sluníčko si užívejte dny, kdy je ošklivo.

Vaše Literátorka :)

Recenze Spáleniště: Zkouška

Po velmi otevřeném konci prvního dílu série Labyrint na vás čeká díl druhý - Spáleniště: Zkouška. Člověk, který četl Labyrint: Útěk si myslí, že už ho nic nemůže překvapit, že je připravený postavit se zkoušce, kterou pro něj James Dashner připravil. Myslí si, že ho prokoukne. A to všechno si myslí do chvíle, než knížku otevře a přečte si pár stránek. Celá knížka není zkouškou jen pro Thomase a Placery, je to zkouška pro každého, kdo knížku otevře. Protože v Labyrintu všechno teprve začalo.