Je milovnice cukroví, štěňátek a líbání opravdu nejlepší zabiják? | Recenze Skleněný trůn

Chcete si přečíst čtivou knížku, ve které nechybí napětí, magie, neodolatelná hlavní hrdinka nebo třeba milostný trojúhelník? Potom je tato knížka přímo pro vás!

Skleněný trůn (Throne of Glass)
Sarah J. Maas
Překlad: Ivana Svobodová
Anotace: Celaene je od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ovšem během výcviku se pokusí o útěk a je odsouzena k trestu smrti. Nemilosrdný král vládnoucí železnou rukou jí nabídne poslední šanci – stane se královským šampionem a nastoupí do hry o přežití. Jestliže porazí dalších 23 šampionů, získá svobodu.
Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaene teď o svůj život bojuje nejen se soupeři, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.

Vazba: brožovaná (paperback)
Počet stran: 392
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: CooBoo (Albatros Media)

Přijde mi, že anotace je trochu mimo. Dneska jsem si jí přečetla poprvé a jenom na to zírám - během výcviku se pokusila o útěk? To mi asi nějak uniklo (a pokud mi to opravdu uniklo, tak teď asi budu vypadat jako hňup). Když jsem hledala údaje o knize docela se lišily, dvě různé anotace, různé počty stran, na Martinusu je dokonce jako originální název uveden  „A Court of Thorns and Roses“ ... mám pocit, že to je trochu jiná série. 

Srdce z ledu. Vůle z oceli. Nelítostný boj začíná.

 Hlavní hrdince je teprve 18, když si ji korunní princ vybere, aby ho reprezentovala na královský turnaj a zachrání ji tak od úmorného otroctví v endovierských dolech. V turnaji se utká 24 nejlepších bojovníků, zlodějů a zabijáků z celého království. Když Celaena vyhraje, stane se na čtyři roky královou bojovnicí a potom bude volná. Kapitán stráží Chaol a princ Dorian prozíravě vymyslí plán, ve kterém bude mít Celaena novou identitu - Lillian, zlodějka šperků. Během výcviku na turnaj se bude držet uprostřed skupiny, nebude vyčnívat a ostatní ji tak nebudou považovat za hrozbu. To se povětšinou daří, pokud jí někdo nevyprovokuje a ona nezačne mít potřebu se předvést. Na hrad přijede princezna Nehemia z Eyllwe, království plné rebelů, které si adarlanský král ještě nepodrobil. Celaena umí řečí Eyllwe a tak je pro ni jednoduché se s ní spřátelit. Na hradě se začnou dít divné věci, soupeři už neumírají jen při výcviku, ale i za podivných okolností. Celaena by se měla mít na pozoru. 

Hned na začátku je nám Celaena Sardothien představena jako mladá, ostrá, sarkastická, přesto neodolatelně krásná vražedkyně, která zabíjí krumpáčem na potkání. Celaena nám neustále připomíná, jak by právě teď mohla tak a tak zabít tamtoho a přesně onak zase jiného, snad jen kdyby chtěla. Jde vidět, že princ na ní ujíždí už od prvního okamžiku. V průběhu knížky zjišťujeme, že nájemná vražedkyně vlastně vůbec není bezcitná, naopak, nechává se city docela snadno ovládat. Na posezení sní spoustu cukroví, užívá si své krásné šaty, dostane štěňátko a pojmenuje ho Rychlotlapka (no není nic zlověstnějšího že), celý večer protancuje a hodiny se líbá. Hotový profil zabijáka.

Celaenu jsem si moc neoblíbila. Neodkázala jsem jí tu vražedkyni uvěřit. Mnohem raději jsem měla třeba kapitána stráží, Chaola (Team Westfall!) nebo princeznu Nehemii. Chaol byl moc hezky vykreslený, akorát mě trochu zarazilo jak je možné, že kapitán stráží, pracující pro krále, který povraždil tisíce lidí nikdy neviděl nikoho umírat a nikdy nikoho sám nezabil. To mi hlava nebere. Dorian je docela zvláštní postava, chvílemi mi docela i lezl na nervy.

Pokud na fotku kliknete tak se zvětší :-)

 Asi jsem od knížky očekávala něco trochu jiného. Doufala jsem, že knížka zabývající se jistým adarlanským zabijákem bude více taková... prostě zabijácká, ostřejší, akčnější. Když Celaena znovu říkala jak je neporazitelná a že nemá žádné protivníky, tak jsem jí v duchu říkala "Tak se konečně předveď!" A když konečně došlo na akci v níž se předvést mohla, tak se něco zvrtlo a ona se stejně nepředvedla. 

Abych na knížku však jen „nekydala hnůj“, musím uznat, že se mi celkový nápad velmi líbí, akorát to zpracování trochu pokulhává. Zato grafické zpracování je moc pěkné, jsem ráda, že nakladatelství použilo tuto obálku, navíc je hned na začátku knížky mapka celé Eriley. Pár chybek v korektuře v ní sice najdete, ale s tím člověk holt musí počítat. Knížka se moc dobře čte a rychle ubíhá. Jsou v ní pasáže, nad kterými se možná i trochu pouchechtnete, přinejmenším pousmějete. A konec to zachránil natolik, že mě dokonce velmi nažhavil na další díl. Podle hodnocení a ohlasů to vypadá, že tam už své vraždící schopnosti předvede víc.  Tomuto dílu dávám takové slabší 4 hvězdičky.