Ahojte knihomolové!
Většina z vás asi ví, že můj blog nedávno (vlastně už před měsícem - takže teď už mu je 13 měsíců! :3 ) slavil narozeniny a tak jsem uspořádala soutěž. Výherci byli dva (ehm, vlastně dvě) a výhry byly také dvě (no ještě aby ne že?!). První výherce musel napsat krátkou povídku, jediným omezením bylo, že v ní musel použít slova rododendron, vývar, koza, lepidlo a kolotoč, výherní knížkou byla Vypravěčka. Druhý výherce vyplnil dotazník, ve kterém bylo pár otázek na můj blog a na druhou výherní knížku - Dívku, která se třpytila. A teď už konečně k tomu o čem bude tento článek.
Knížky už jsem poslala a spolu s tím jsem výherkyně poprosila, aby mi, až jim knížka přijde, poslaly fotky. A ty fotky se mi tak líbily, že jsem se rozhodla z nich vytvořit článek. Přišlo mi docela vtipné, že se obě shodly a výhry vyfotily se svými "mazlíčky" (uvozovky pochopíte později :D). Já samozřejmě podporuji všechna domácí zvířátka, ovšem některá mám radši než ta ostatní, však to znáte.
První fotka je od Pavlíny, která vyhrála Dívku, která se třpytila. Když jsem se na fotku úplně poprvé podívala (což bylo dost ve spěchu, dívala jsem se asi vteřinu dvě) tak jsem si myslela, že ta knížka leží na morčeti. Ale vážně! Protože my jsme doma měli úplně stejně zbarvené morče. Fajn, asi nebylo tak velké, ale i barva se přeci počítá ne? Přemýšlím, jestli bych se zde vůbec měla takhle ztrapňovat. :| :D
A druhá fotka je od Evy, která vyhrála Vypravěčku (a z tajných zdroj dokonce vím, že už ji stihla přečíst! :D). Na fotce vidíte i drobnosti, které jsem k balíčku přibalila a taky tam můžete vidět... no myslím, že už jste si všimli. Na knížce si hoví pavoučí slečna Netty, která očividně srší nadšením. Na fotku jsem se musela podívat dvakrát, abych zjistila jestli je Netty opravdu živá. Ale když se na ní tak koukám, vypadá i docela roztomile, co myslíte? Máte rádi pavouky? :P
A jako takový bonus vám sem ještě hodím povídku, kterou si Eva zasloužila tuto krásnou knížku. Myslím si, že si s danými slovy poradila velmi dobře a příběh dává smysl, což bylo podle mě celkem náročné.
Mimochodem ještě taková vsuvka - povídka mi přišla hned první den zahájení soutěže a to mě strašně potěšilo ^_^
Toho dne, kdy se to vše přihodilo, byla maminka na zahradě. Byl slunečný den, a tak to chtěla využít k pohnojení své výstavní zahrádky. Rodina Holtkových chovala kozy, takže měli o hnůj postaráno. Díky tomu se mohla maminka chlubit svou překrásnou skalkou a zeleninou, pro kterou si chodily lidi z celé vesnice. Zrovna pracovala u rododendronu, když k ní běžel jak o život Karlík. Pádil jak o život, s kolotočem v ruce, celý ubrečený. Zastavil se u maminky a začal povykovat, že se mu ulomil koník na jeho malém kolotoči, který dostal k jeho osmým narozeninám.
Maminka se ho snažila uklidnit, ale Karlík z toho byl celý špatný,jako kdyby se to nedalo už nikdy opravit. Nakonec maminka vstala, dala ruce v bok a se zvýšeným hlasem mu řekla, ať se uklidní, jinak mu to nikdy neopraví. Karlík náhle ztuhl, sklopil hlavu a čekal, co maminka vymyslí. Natož maminka řekla už klidným hlasem, že se jen mrkne na vývar, co se jí právě vaří na sporáku a zalepí mu ten kolotoč lepidlem.
Jak maminka řekla, tak taky udělala až na to lepení. Lepidlo měli vždy v kuchyni v první zásuvce, ale najednou bylo pryč. Šly se tedy podívat do kůlny, ale tam taky nebylo. Maminka se rukou chytla za hlavu, kroutila s ní, a nemohla pochopit, kam se lepidlo podělo. Vždyť ho kupovala před dvěma dny, pro jistotu, kdyby se něco stalo. A teď, když ten den nastal, tak je lepidlo fuč. Nevěděla co si počít, obzvlášť, když viděla, že Karlík má zas plné oči slz. Nakonec prohlásila, že počkají na tatínka, až přijde na oběd, a potom ho odveze tatínek do obchodu koupit nové.
Maminka zrovna dodělávala oběd, když vešel domů tatínek, jako vždy načas. Aniž by stihla cokoliv říct o dopolední příhodě,tatínek vyndal z aktovky lepidlo. Řekl, že si potřeboval v práci zalepit pracovní boty. Když se ho maminka zeptala, proč si boty nepřinesl domu, kde by si to v klidu opravil, odpověděl jí tatínek, že by těmi boty zapáchal celý dům. Karlík se tomu začal tak smát, že najednou zapomněl na jeho kolotoč. Nakonec tatínek po obědě Karlíkovy kolotoč opravil, a vše pak bylo tak jak má.
Holkám moc děkuji za to, že se zúčastnily a samozřejmě děkuji i dalším soutěžícím. A vy, co jste třeba nevyhráli tak nezoufejte, určitě někdy uspořádám nějakou další soutěž ;) To zní jak z televize. "A vy, co jste se do dnešního kola Milionáře nedostali, nezoufejte, třeba se vám to příště povede! Správné odpovědi pište na číslo 123 456 789!"
A tímto už opravdu končím sérii článků o soutěži. Sama si myslím, že už jich bylo tak akorát dost, a že je čas se zase posunout dál. Jako je třeba jahodová zmrzlina. Ano, čtete správně, tématem příštího/přespříštího článku bude zmrzlina. A nějaký další článek bude o toaletním papíru. Haha. Sranda? Jste si jistí? Jakože opravdu na 100 %?
Mějte se krásně a čtěte co nejvíc, protože knih je strašně moc (a vydavatelé nám to moc neusnadňují) a času málo! :)
Vaše Literátorka Terka. LiteráTerka
Mimochodem, všimli jste si kolik bylo v dnešním článku závorek a škrtů a jak mám dnes divnou náladu? :D
Většina z vás asi ví, že jsem první dny prázdnin strávila na Krétě (nebojte, článek s fotkami z Kréty už je v polovině! :D). Většinu pobytu jsme relaxovali na pláži, potom jsme chodili na výlety nebo jsme jen tak bloumali po Málii (městě, kde jsme byli ubytovaní). A protože mně přišlo, že jen ležet na pláži a opalovat se je zbytečná ztráta času, tak jsem si alespoň četla. Přeci tam nebudu jen bezcílně 4 hodiny ležet! A tak se stalo, že jsem přečetla 3 knížky. Všechny přes 400 stránek, takže jsem na sebe celkem pyšná. První byl Eragon, který mě zase tak nenadchl (byl hodně dobrý, ale čekala jsem něco víc :/). Nejlepší na něm asi byla ta tématika draků, protože prostě draci :333 Potom jsem přečetla Svůdné zlo od Wendy Higgins. Tahle knížka mě hodně mile překvapila! Čekala jsem něco úplně jiného. A nakonec jsem přečetla Nádherné bytosti, které se mi chvíli líbily, potom zase ne. Hlavně mi dlouho trvalo, než jsem si zvykla na velkou nespisovnost. 
Ale nejhorší je, že jsem je dočetla moc brzy a neměla jsem co číst v letadle! Normálně jsem se musela pustit do Popcornu (ehm, myslím ten časopis)! Co já jsem se dozvěděla sr**ek. Omlouvám se za ten výraz, ale jinak to prostě nejde. Opravdu nechápu jak tohle může někdo normálně číst. Jakože bez toho aby si z toho dělal srandu. Vždyť oni z každé prkotiny dělají nějaký "super mega skandál". Jejda Selena má nové štěně! Asi se jí stýská po Justinově objetí, když si musí pořizovat štěně, aby nebyla tak sama! ...Jo asi nějak takhle mi to připadalo. Nedivím se jak se některé dívky chovají, když čtou tohle :D Po dočtení celého časopisu (no co jiného jsem měla dělat!) jsem si 2x pročetla kartu v letadlo, kde je napsané umístění nafukovací vesty a jak se má člověk chovat atd. Když jsme jeli domu musela jsem si dát kafe,
Do Vražedné léčby jsem se hned den koupení pustila a no... dočetla jsem ji až ve čtvrtek. Ano, tenhle čtvrtek (22. 7.), ale bavila mě. Hlavně ke konci, poslední 100 stránek jsem přečetla strašně rychle a nemohla jsem kvůli tomu spát. Ale Dames Jashner by se měl přede mnou radši schovat, protože by se taky mohlo stát, že se objevím před jeho dveřmi a hodím po něm nějakým obřím kamenem. On už bude vědět proč. 3:) Další den jsem rozečetla dvojjazyčnou Alenku v kraji divů a zatím se mi to líbí a ani to není tak těžké. Sice jsem se párkrát musela podívat do toho českého překladu, ale ne tak často jak jsem čekala. Na konci prázdnin ze mě bude anglický mistr! Mimochodem možná, že budu mít knížku z Ameriky (nejspíš Hunger games nebo Divergenci), no není to skvělé? :3 Strašně se těším!!
Dneska jsem zjistila, že vyšel nový díl Sedmého smyslu, v tu chvíli jsem se málem sebrala a jela okamžitě do knihkupectví! Já tu knížku prostě musím mít! Ale vypadá to, že si budu ještě chvíli muset počkat :( Ale to nevadí, já se nevzdám! :D Jestli někdo ještě nečetl nebo dokonce nezná 
Dlouho jsem rozmýšlela jestli mám vygenerovat číslo přes Random.org nebo jestli mám losovat ručně. V tu chvíli, co jsem si tuto stránku zapnula jsem se rozhodla, že to vylosuji ručně. A tak nastalo vystřihování papírků (ne, že bych se s tím nějak párala) a psaní jmen. S lítostí jsem musela několik jmen z osudí odebrat, protože špatně odpověděli na nějakou z otázek. Ovšem nebylo vás mnoho. Celkový počet papírků se tedy vyšplhal až na číslo 69, což už je krásné číslo :) Celé jsem to několikrát promíchala a zamíchala a nakonec se rozhodla, že už bych asi měla losovat.
Škola dobra a zla (The School for Good and Evil)
Dívka s pomeranči (Appelsinpiken)
Ale říkala jsem si jestli mě nepošlete ... no, někam. Protože to nebylo zamyšlení nad nějakou normální věcí, ale nad uhýbáním lidí a mělo to působit spíš jen jako takové zpestření. A teď už se dokonce dostávám k jádru celého tohoto článku. A tím jsou nervy nad tím jestli se vám článek bude nakonec líbit nebo ne. Protože zároveň píšu blog kvůli sobě, ale také jsou tu lidé, kteří to mé vylézání čtou. Den, kdy jsem psala to zamyšlení byl takový odlehčenější a tak jsem se najednou rozhodla, že ho prostě vydám. Potom jsem ještě další asi 3 hodiny seděla nad počítačem a každých 10 minut jsem sledovala a kontrolovala jestli mi někdo článek neokomentoval. Ale nikdo nic, čímž si na vás nijak nestěžuji, tak to neberte! Jen jsem prostě nevěděla ani jestli vám tyto články vadí nebo jestli je vám to jedno a nebo jste se u něj třeba pobavili. Naštěstí druhý den se tam ten komentář objevil a dokonce ani nebyl negativní, tak jsem si oddechla, protože jinak bych asi celý příspěvek smazala.
