Recenze Bílá jako sníh, rudá jako krev

Bílá jako sníh, rudá jako krev (Bianca come il latte, rossa come il sangue)
Alessandro D‘Avenia

Anotace: Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s

kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu a nasliněných kuliček.

Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími nečekanou raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má – jmenuje se Beatrice, nejhezčí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje…

Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo dokáže milovat tak opravdově a upřímně, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?

Počet stránek: 270

Nakladatelství: Jota

„Nemysli na bílou.”

zdroj

Trochu zkrácený děj: Leo je obyčejný chlapec, který žije normální středoškolský život. Jako každý jiný šestnáctiletý kluk je zakoukaný do krásné dívky. Její rudé vlasy a zelené oči, ho při každém pohledu na ni úplně pohltí. Tato dívka - Beatrice, v sobě nese něco výjimečného a kouzelného. Není to totiž bílá barva, která ho naplní při pohledu na kohokoliv jiného. Je to rudá, rudá jako krev. Leo často sní o tom, že si s ní povídá. Jenže jak by si s ním mohla povídat, když nejspíš ani neví, že existuje? Rozhodne se tedy, že jí dá o své existenci vědět. Píše jí na mobil a několikrát se pokusí poslat jí dopis. Něco se však pokazí. Beatrice má rakovinu krve - leukémii. Její rudé vlasy začínají blednout a postupně jí všechny vypadají. Dokáže se Leo přes tu ztrátu rudé přenést? 

„Sny jsou jako hvězdy: uvidíš je všechny zářit, až když zhasnou ohňostroje, i když tam byly i předtím.”

Postavy: Hlavní hrdina Leo, je svým způsobem velmi chytrý kluk. Jedna jeho vlastnost pro mě byla velmi zvláštní a to, že byl velmi intelektuální až poetický, ale zároveň ve škole několikrát pronesl velmi neslušná slova. Chápu, když je někdo rozčilený, je sprostý, ale většina těchto lidí nebývá tak poeticky nadaná, jako byl právě Leo a tak se mi k němu ta sprostá slova nehodila.
Beatrice mi bylo líto a měla jsem ji ráda, ale přišlo mi,  že si autor málo pohrál s SPOILER její smrtí. Ne, že by mi jí nebylo líto, ale nebyla jsem z toho psychicky nijak vykolejená.

Co se týče ostatních postav, přišlo mi, že všechny byly až moc takové... poetické. Všichni se vyjadřovali tak nějak literárně. Já úplně nevím jak to popsat, ale moc často se prostě nestává, že se umí tolik lidí na jednom místě tak dobře vyjadřovat.

„Ta bolest je tak hustá, že se v ní můžu vznášet i bez plavání.”

Můj názor: Knížka se mi velmi líbila. Byla plná krásných myšlenek, což mi vůbec nevadilo. Naopak, díky těmto myšlenkám, se mi kniha líbila mnohem více. Co jsem se tak ptala, tak se lidem moc nelíbí její obálka. Mně se však moc líbí, ale je tu jedna věc, kterou bych jí vytkla. Pokud jsem to dobře pochopila, tak dívka na obálce má být Beatrice. A v knížce tolikrát píšou, že Beatrice má zelené oči! Ale tak, to je vedlejší. Jak už jsem psala, jediná věc, kterou bych knížce vytkla, jsou nereálné postavy. Protože jinak jsem si její čtení užívala a moc mě to bavilo :) Už asi od prostředka knížky bylo jasné jak to dopadne, ale já jsem to prostě musela dočíst ♥ Proto knížce dávám 4 hvězdičky. 

Teri :)