Vítám vás u velmi netradičního příspěvku! Dneska (a nejenom dneska) mě něco strašně vytočilo a tak se o to s vámi chci podělit. Berte to s nadhledem!
Šla jsem si po chodníku, celá šťastná, že už jdu domů, ještě jsem si nesla náklad z knihovny. Naproti mě jde nějaký kluk. Chodník byl docela úzký, ale dva lidé by se na něj vedle sebe rozhodně vešli, ale on šel uprostřed. Tak po očku jsem po něm pokukovala jestli se natočí na nějakou stranu, aby to nedopadlo tak, že se oba vyhneme na stejnou stranu a nastane ten trapný okamžik, který je nám všem určitě dobře známý. Už jsme skoro u sebe a on se pořád nepohnul! Říkám si: "Tak kam uhneš hochu?" ...no dobře přesně tohle jsem si neřekla. Ale on se nepohnul, dokonce ani okem nehnul! Abych do něj nenarazila, tak jsem musela až do silnice, kde mě málem zajelo auto (dobře, to zase ne :D). To by ho zabilo udělat o ten jeden otravný pohyb víc!?
Stejně tak, když jdu po městě. Všude okolo mě jsou lidi (překvapivě!). A vypadá to, že jediný kdo uhýbá jsem já! Kličkuji tam mezi nimi jako nějaký zajíc, protože si kvůli mé výšce nemůžu dovolit aby mě někdo z nich povalil. Neřeknu, když se mi nevyhne nějaká stará babička, která do města jela jen kvůli slevám v Tescu nebo malé dítě, které vůbec netuší, že by do někoho vlastně mohlo narazit. Ale když proti mě jde někdo stejně starý jako já nebo jen o trochu starší mělo by být samozřejmé, že se vyhneme navzájem. Nebo je snad i na tohle nějaká hierarchie?
Stejně tak nesnáším, když chci vystoupit z autobusu a lidi, kteří stojí na zastávce, kde vystupuji se sešrotují přede dveře. Oni sice nenastoupí (většinou) ale místo na vystoupení vám neudělají. Už jen při pohledu na ně jim chci říct, aby se zeptali maminky jak se to správně dělá :D Protože kam mám asi vystoupit?! Do takových lidí často tak jako nenápadně trochu vrazím, aby si uvědomili že by příště třeba mohli uhnout. Rebel 3:)
To by bylo pro dnešní článek vše, podělte se o váš názor na neuhýbající lidi! Je vám to jedno nebo vám to naopak vadí? :)
Mám podobný problém s tím, když jdu po přechodu. Jednou mi kamarádka poradila, že někde četla, že když zvedneš hlavu, díváš se sebevědomě předsebe a prostě jdeš rovně, tak že ti každý uhne. :D No, musím říct, že jsem to vyzkoušela a ve většině případů ten člověk vážně uhnul! :D Sklopil zrak a obešel mě. Sice asi vypadám trošku namyšleně a povýšeně, ale aspoň do nikoho nenarazím XDD
OdpovědětVymazatMůžeš to zkusit taky! :D ;)
To už jsem taky četla a několikrát jsem to zkusila. Musím říct, že mi uhnul asi jeden člověk, jinak jsem do všech narazila :D
Vymazat