V šedých tónech (Between shades of gray)
Ruta Sepetys/ová
Překlad: Petr Eliáš
Anotace: Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Rok vydání: 2013
Vazba: vázaná (hardcover)
Počet stránek: 288
Nakladatelství: CooBoo
Když se Rusko rozhodne, že získá Litvu, nic mu v tom nezabrání. Vtrhnou do ulic a domů, každého něčím významného Litevce vyvlečou ven. Pokud jste knihovnice, učitel nebo třeba pracujete v bance, nemáte šanci. Ruští vojáci vás naloží do nákladních aut a odvezou. Lina se právě chystá napsat dopis své sestřenici, když k nim do domu vpadne tajná sovětská policie. S matkou Jelenou a bratrem Jonasem popadnou to nejdůležitější a už musí odejít. V nákladním voze, do kterého se právě vsoukali už je pár lidí, ale vypadá to, že ještě někdo chybí. Na někoho čekají. Zanedlouho vyjde z nemocnice žena s novorozenětem v náručí, vojáci však nemají slitování. Všichni jsou zavezeni na nádraží a poté naloženi do přeplněných dobytčáků. Lina netuší, kde je její otec, ale rozhodně se to pokusí zjistit.
Pokud je vás 46 namačkaných v jednom jediném vagonu, není možné mít dobré životní podmínky. Všichni se potí, nikdo se nemůže umýt, někde se také musí vykonávat potřeby. Lina ale přesto přese všechno postupně navazuje přátelský vztah s Andriusem. Z žalu a hladu jí pomáhá hlavně kreslení. Díky Andriusovi se také shledá se svým otcem, kvůli kterému začne po cestě kreslit různá vodítka a značky, aby je tatínek mohl najít. Potřebuje aby je našel. Když po více než měsíci vlak konečně zastaví, všichni z tohoto vagonu jsou převezeni do pracovního táboru Altaj. Ostatní vagony si rozebrali obchodníci jako otroky. Přežijí krutou zimu jen s denními příděly? Je tento tábor to nejhorší co zažijí?
Autorka nám zprostředkovala chytrou, mladou dívku, co umí kreslit. Některým možná chvílemi lezla na nervy, ale silně pochybuji, že si ji někdo neoblíbil. Lina je velmi silná, má neochvějnou víru, která byla v těchto dnech velmi potřebná. V příběhu je také velmi důležitá postava tatínka, o kterém toho zase tak moc nevíme a v příběhu se vlastně fyzicky objeví jen jednou. Ale to nám úplně stačí k tomu, abychom Lině a její rodině v duchu fandili, aby se znovu shledali. Poté je tu Jelena, maminka Liny. Někdy jsem až doslova otevírala pusu, jak byla tato žena štědrá. Jen si představte, nemáte skoro jídlo, v podstatě hladovíte, ale přesto se s někým podělíte.
V neposlední řadě je tu také silný, hezký a chytrý Andrius, který se za každou cenu snaží ochránit svou matku a mladší bráška Liny, Jonas, který je zpočátku docela vystrašený, ale postupně je silnější a silnější. Jak po psychické stránce, tak po té fyzické.
Asi vás zajímá, jak to vlastně je. Jestli je knížka podle pravdivé události. Autorka se inspirovala pravdivými příběhy, kvůli kterým podnikla cestu do Litvy a na mnoho dalších míst. Avšak Lina a ostatní postavy jsou smyšlené.
Ruta Sepetysová umí psát skvělé příběhy. Tato kniha vás opravdu chytne za srdce. Začnete více přemýšlet nad tím, co si lidé museli protrpět. Přijde mi strašně, že si lidé v táboře dokonce na malou chvilku mysleli, že Němci jsou jejich záchrana.
Celý příběh je protkaný Lininými vzpomínkami, které dodávají knížce určitý kontrast. Moc se mi líbilo, jaké vzpomínky autorka "zvolila".
V šedých tónech jsem přečetla jedním dechem. A to myslím skoro doslova, protože jsem ji přečetla za jeden večer. Koncem už jsem nemohla zadržet slzy a poznala, že pokud u knížky opravdu brečíte, je téměř nemožné zároveň číst. Tím ale nechci říci, že kniha byla jen smutná. Byla tam i světlá místa, nad kterými jsem se dokonce i zasmála. Autorce musím dát velký palec nahoru za konec, protože mně osobně přišel geniální. Byl to asi nejlépe vymyšlený epilog, jaký jsem kdy četla a to měl jen asi 2 strany. Celkově knihu nemohu ohodnotit jinak než 5hvězdičkami a dokonce si vysloužila i status Nejlepší kniha. Moc doporučuji! :)
Za recenzní výtisk děkuji internetovému knihkupectví
MegaKnihy.cz
Teri :)
((Právě jsem si uvědomila, že název knihy máte v názvu příspěvku :| ... no nevadí!))
