Ahoj!
Třikrát hurá pro další článek! Hurá! Hurá! Hurá! No dobře, tak teď už trochu normálně. Samozřejmě bych tu mohla popsat několik A4 a to jenom omluvami pro vás, protože za měsíc jsem přidala minimální množství příspěvků. Tento měsíc bylo velmi těžké vměstnat všechno, co jsem potřebovala do jednoho dne a k tomu si ještě ukořistit chvilku času pro sebe. Myslím si, že teď už je vám asi stejně celkem jedno, co jsem dělala, takže jsem se vám ten ztracený čas rozhodla vynahradit články. Budu se teď snažit každý den nebo obden vydat jeden článek. Nashromáždilo se mi tu spoustu recenzí a to nejsou všechny články, co na vás čekají. Původně jsem to ani nechtěla počítat, protože těch recenzí je opravdu hodně. Předem bych vás asi měla upozornit, že článek asi nebude úplně krátký O:)
Tento článek proběhne trošku jinak než ostatní knižní týdny, tak snad se bude líbit :).
Hned první týden v dubnu se uskutečnil CooBoo maraton, který pořádaly MaKa holky. Během tohoto týdne (nebo jak to bylo dlouho) jsem přečetla 4 knížky, což je u mě docela úspěch.
První knížkou byl/a
Čtyřka - divergentní povídky. Já opravdu nevím jestli mám říkat ten Čtyřka nebo ta Čtyřka. Logicky by to bylo ten, protože je to podle té postavy, ale já fakt nevím! Nemůže mi to někdo objasnit? :D Opravdu moc jsem se na ni těšila. Ani jsem nečekala, že mě divergentní svět tak rychle pohltí a stáhne zpět. Po jejím přečtení jsem si chtěla udělat re-reading celé trilogie! A docela mě překvapilo, že film Divergence se docela se Čtyřkou shodoval v dialozích a dokonce i postavách, které v knížce Divergence vůbec nebyly. A taky jsem zjistila, že už si za Tobiase neumím dosadil nikoho jiného než Thea Jamese.
Jako druhou knížku jsem přečetla
Delirium, což byl vlastně re-reading. Mimochodem můj úplně první re-reading. Vůbec jsem nevěděla jestli mě bude bavit číst něco podruhé, ale byla jsem moc mile překvapena. Čtení jsem si užívala možná ještě více, než když jsem ji četla poprvé.
Hned po ní následovalo
Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender. Tento příběh mě zase tak moc nechytl. Často jsem se v příběhu ztrácela, stejně tak někdy v postavách. Nevěděla jsem jestli se tam někdo opravdu proměnil v kanárka nebo jestli to má být jenom vtip. Potom to bylo něco jako: "Počkat, ona se opravdu proměnila v kanárka!? To nebyla nějaká metafora nebo tak!?!" :D.
A poslední knížkou byla
Rudá jako rubín, kterou jsem přečetla během jednoho dne, kdy jsem se měla učit. No znáte to, když se máte učit, děláte všechno pro to, abyste to oddálili. Rudá jako rubín mě úplně pohltila. Nemohla jsem se od příběhu odtrhnout, zjistila jsem, že cestování časem mě fakt bere. Nejdříve jsem se bála, že nepůjdu s davem a knížka se mi líbit nebude, inu opak byl pravdou.
Druhý týden jsem přečetla jen
Papírová města od
Johna Greena
. Zjistila jsem, že na Greenových knihách mi vadí pořád to samé - mladí lidé, ještě teenageři myslí jako kdyby měli plno zkušeností. Neříkám, že tací neexistují, ale když se toto objevuje ve všech jeho knihách, co jsem přečetla, přijde mi to možná i trochu naivní. Ale když toto pominu, tak si mě Papírovými městy celkem získal. Donutil mě přemýšlet nad tím proč a kam se záhadná dívka vydala a řešila jsem záhady společně s Q.
Byla jsem v knihovně a půjčila si dvě knížky od Gaardera. Dívku s pomeranči a Annu. Na Dívku s pomeranči se chystám už dlouho, a když jsem ji tam tak viděla v té polici, tak jsem jí prostě neodolala. A Anna se o ni tak krásně opírala, tak jsem si jí vzala také. Takhle se správně chodí po knihovně! :D
Potom jsem byla tři dny v Brně na soutěži pěveckých sborů Gymnasia Cantant (ví tu třeba někdo o co jde?), takže jsem neměla moc času na čtení, protože tam nikdy není moc času nazbyt. Akci jsem si moc užila a těším se na další ročník!
Minulý týden jsem dočetla
Soví zpěv od Ivy Procházkové. Moc nechápu, co na té knize lidi vidí. Autorka se snažila být originální stylem psaní a to ve formě dialogů, které se už v dnešní době moc neužívají. Ale přišlo mi, že knížka tím ztratila na pocitové stránce. Nedokázala jsem se do postav vžít. Autorka z příběhu nevytěžila vše, co se dalo. Jelikož je to kniha z budoucnosti, snažila se do ní vměstnat i nějaké výjevy, které by mohly být v budoucnu. Ale už nevysvětlila proč. Proč kluk mluví s květinami a přitom je psychicky naprosto (možná ne tak naprosto) v pořádku?
Knížka začala být zajímavá až na nějaké 125. stránce, kdy mě docela i bavila. Ale víc se k tomu vyjádřím v recenzi a připravte se na vlnu kritiky O:)
A co jsem dělala tento týden? Rozhodla jsem se že budu hodně sportovat a tak jsem čtení trošku vynechávala a vlastně až včera jsem rozečetla další knížku, kterou jsou Měsíční kroniky: Cinder. Asi před 2 hodinami jsem jí dočetla a strašně se mi to líbilo! Poslední dobou žiji v pohádkách. Sleduji seriál Kráska a zvíře, viděla jsem stejnojmenný hraný film z roku 2014, byla jsem v kině na Popelce (jen za 70 korun!) a četla jsem další příběh o Popelce. Asi čekám na prince na bílém koni. Ne, to asi ne :D Taky jste měli období, kdy jste se pořád koukali na nějaké pohádky?
A poslední knížkou na pořadu dne je Stopařův průvodce galaxií, kterého jsem rozečetla před chviličkou, protože ho už brzy musím vrátit do knihovny. Chtěla bych ho dočíst ještě tento měsíc a třeba ještě něco dalšího rozčíst.
Zatím to vypadá zajímavě, víc o tom asi říct nemůžu. A někdy v týdnu si do knihovny dojdu pro Měsíční kroniky: Scarlet. Doufám, že se mi budou líbit stejně (nebo víc ^_^) jako Cinder.
A co jste tento týden přečetli vy? :)
Když knížka vyšla (2014), tak jsem se o ni moc nezajímala, možná to bylo i kvůli tomu, že jsem si myslela, že je pro děti a svou tloušťkou mě trochu odrazovala. Ani ta obálka není na první pohled tak krásná. Určitě působí zajímavě, ale zároveň docela dětsky. Ale postupem času se o ní začaly objevovat různé články, ve kterých se člověk většinou dozvěděl, že je to skvělá kniha a že si ji každý musí přečíst... Však to znáte. Několikrát jsem zašla do knihovny a podívala se jestli náhodou není volná, protože jsem si ji nechtěla rezervovat.
